Článek
Česká veřejnost se ve vnímání naléhavosti změny klimatu posunula. V diskuzi o potřebných reformách v rámci zelené transformace jsme ale pořád na začátku. O to smutnější je sledovat, jak o transformaci mluvíme ve veřejném prostoru. Speciálně teď, v kontextu nadcházejících evropských voleb.
Část politické scény se předhání v tom, jak důrazně odsoudí Zelenou dohodu. Zbylá část se dohaduje, kdo je odpovědný za její přijetí, nebo hledá její nedostatky. Prakticky vůbec ale neřešíme, jak uspět v budoucnosti, která nás čeká.
Nejpozději od přijetí Pařížské dohody v roce 2015 je přitom jasné, že budoucnost je ve světě bez fosilních paliv, v ekonomice a společnosti, která bude klimaticky neutrální. Pokud stojíme na prahu změny, můžeme buď lkát nad ztrátou starého světa, nebo promýšlet, jak obstát v tom novém. Zatím jsme si tady v Česku vybrali to první.
Zaspali jsme na startovní čáře
Tahounem změn je u nás Evropská komise. Veřejná debata mimo nadávání na „grýndýl“ neexistuje. Sami sebe jsme tak odsoudili do pasivní role těch, kteří jen čekají, co k nim přijde. Schází nám vlastní iniciativa. Nemáme žádnou strategii, ani představu o tom, kam má v novém světě naše země směřovat. Zatím jsme ani nepochopili, že se tu odehrává závod, jehož start jsme zaspali.
K procitnutí je třeba se podívat ven nejen z českého, ale i z evropského rybníčku. Evropa ráda sebe sama pasuje do role lídra zelené transformace. Realita je ale taková, že k uhlíkové neutralitě se zavázalo směřovat 131 států, které pokrývají valnou většinu světové produkce emisí CO2. A to včetně dalších klíčových emitentů jako je USA, Čína nebo Indie. Tyto státy tedy přijímají nebo budou přijímat obdobná opatření, jako řešíme v Evropě.
Změna už začala
V roce 2023 poprvé překonaly investice do čistých technologií celosvětově investice do fosilních paliv. Udržitelné investice obecně dosáhly v roce 2022 celosvětově 30 bilionů dolarů. Na trzích jako je EU, USA, Japonsko nebo Kanada tvoří 1/3 až 1/2 všech investic.
V české debatě tolik zmiňovaná Čína v roce 2023 postavila stejně solárních elektráren jako rok předtím zbytek světa dohromady. Jen její investice do čisté energie dosáhly v roce 2023 890 miliard dolarů a byly největším tahounem jejího ekonomického růstu. USA nedávno přijaly novou legislativu, díky které v příštích 5 letech ztrojnásobí investice do klimatických opatření, do nichž poputují investice v rozsahu 500-1200 miliard dolarů. EU jako další významný světový hráč investuje okolo 400 miliard EUR ročně.
Světový závod o to, jaká bude ekonomická realita ve světě nových nízkouhlíkových technologií, je tedy již v plném proudu. Na to, aby lidstvo změnilo nebezpečný kurz, na který se produkcí skleníkových plynů dostalo, ale současná úroveň investic ani opatření zdaleka nebude stačit. Emisní cíle se budou dále zpřísňovat. Objem investic dál poroste. A závod bude zrychlovat.
Potřebujeme mluvit o budoucnosti Česka
Zatímco tady v Čechách stojíme a mudrujeme, jiné státy hledají své komparativní výhody, investují do nových technologii nebo rozvíjejí nová odvětví. Můžeme se podívat třeba do Dánska, které si uvědomilo výhodné podmínky v Baltském moři, zaměřilo se na budování větrné energetiky a dnes směřuje nejen k energetice postavené ze 100 % na obnovitelných zdrojích, ale stalo se světovým leadrem v oblasti průmyslu souvisejícího s budováním větrných elektráren.
Jaká bude v novém světě role České republiky? A jaká bude česká role v měnící se Evropě? Mělo by nás to enormně zajímat. Z veřejné debaty to tale vypadá, jako bychom se vrátili o desetiletí zpátky.
Pokud se neprobereme, závod nám uteče
Dosud převládající narativ odmítání „grýndýlu“ naprosto zabíjí zásadní diskuzi o budoucnosti Česka, kterou už máme roky vést. Na boji s hadrovým panákem se tu jen přiživují nejrůznější populisté, kteří ignorují realitu a nenabízí žádná řešení.
Bavme se o tom, jak optimálně nastavit potřebná opatření ke snižování emisí, mluvme o dopadech, mluvme o tom, jak podpořit oblasti, které transformací procházejí. Stejně tak ale mluvme o tom, jak tady nastartovat nová odvětví, jaké reformy provést, jak využít miliardy z evropských prostředků a o tom, jaká má být naše role v měnící se nízkouhlíkové Evropě. Evropské volby jsou k tomu ideální příležitost.
Pokud dál jádrem veřejné diskuze zůstane jen nadávání na „grýndýl“, celý závod nám uteče. Je třeba mít na paměti, že se neběží jen o budoucnost Česka. Běžíme všichni především o čas. Nejde tu totiž o nic menšího než o záchranu života na této planetě v podobě, kterou známe.
