Článek
Najednou, kde se vzal, tu se vzal, objevil se Jiří Mádl a jeho pohled na tehdejší dobu očima přímých a aktivních účastníků. Členů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu. Týmu, kterému šéfoval Milan Weiner (hraje Stanislav Majer), a který zajišťoval informování lidu o dění v zemi bezprostředně po okupaci až do poslední možné chvíle. Součástí týmu byla novinářská rozhlasová esa nejen té doby. Luboš Dobrovský (hraje Martin Hofmann), Jiří Dienstbier (hraje Vojta Kotek) a Jan Petránek (hraje Petr Lněnička). Mádlovou „dobrou vílou“ byla při psaní scénáře Věra Šťovíčková (hraje Táňa Pauhofová).
I když jsou Vlny za mě №1 filmem letošního roku, vzbudil ve mně snímek obsese hledat fyziognomické podobnosti herců a jejich předobrazů. V tomto bych Mádlovi trošku obsaz přeskupil. Jako Kotek fajn, ale není to Dienstbier. Hofmann úžasný, ale není to Dobrovský. Právě tyhle dva bych vyměnil.
A proč je za mě film Vlny №1 bijákem letoška? Protože Jiří Mádl dokázal na plátno přivést na dnešní dobu neuvěřitelně silné příběhy hrdinství, odvahy, ale i zrady. To všechno podtrhl výběrem vynikajících filmových řemeslníků, kteří z filmu Vlny vytvořili, nebojím se říct, velkofilm minimálně evropského formátu.
Ale zpět k přiměřené kritice. Při vší Mádlově snaze popsat co nejvíce charaktery všech postav, s přibývajícím časem si začnete klást otázku, kdo je vlastně nositelem hlavního sdělení filmu? Je to Stanislav Majer jako Weiner? Je to Vojtěch Vodochodský coby spojový mistr Tomáš? Je to snad Táňa Pauhofová jako Věra Šťovíčková? Odpověď zná asi jen sám Jiří Mádl.
Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Zas na pozadí zmíněných se vyvíjejí další unikátní příběhy. Třeba postava ředitele rozhlasu v podání Igora Bareše. Nebo skvěle vykreslený a bravurně zahraný charakter tehdejšího šéfa spojů Karla Hoffmanna (hraje Tomáš Maštalír). Za mě Vlny přináší ještě dvě skvěle (byť na velmi malém prostoru) zahrané role. Jde o asi nejnegativnější postavy příběhu. Tajemnici redakce (hraje Marika Šoposká) a postavu „rozhlasáka zrádce“ (hraje Jan Nedbal), který svou horlivou iniciativností umožní vstup vojáků do budovy rozhlasu.
Nevím, jestli každá projekce filmu Vlny je opatřena anglickými titulky. Já doufám, že nikoliv!!! Protože jestli něco hází Vlny o několik levelů níž, jsou to trapné kiksy v titulkách. Například jména Dubčeka a Svobody jsou ve verzi, kterou jsem viděl já v kině Oko, přeložena jako Dubček and freedom. Nemám potřebu hájit prezidenta Svobodu, ale všichni z hodin dějepisu víme, že to nebyla jen figura politbyra, ale významná postava našich dějin 20. století. V takovém kontextu je to vrcholně neuctivé.
Abych nekončil pesimisticky, ten největší poklad filmu Vlny je ukryt v hlavním sdělení bijáku. Lidi, nedovolte, aby se v jakékoliv formě události ze srpna 1968 opakovaly. Nesmíme dopustit, aby kdokoliv zpoza našich hranic měl moc nad vládou věcí našich.
