Článek
Začalo to drobnostmi
Zpočátku jsem si říkala, že prostě nemá náladu. Každý občas potřebuje klid. Jenže když se to táhlo týdny, začalo mi to být divné. Nechtěl jít na návštěvu k přátelům, odmítal společné večeře, a když jsem navrhla, že půjdeme do kina, řekl, že je tam moc lidí. Dřív byl přitom ten, kdo chtěl být pořád mezi lidmi.
Něco se změnilo
Když jsme přece jen někam šli, všimla jsem si, že jde pár kroků přede mnou. Nechal mě jít samotnou, nedržel mě za ruku, a když jsem se k němu přiblížila, odtáhl se. Když jsem se zeptala, jestli se za mě stydí, usmál se a mávl rukou, že přeháním. Ale v jeho pohledu bylo něco, co jsem neznala. Směs trapnosti a lítosti.
Náhodně jsem zaslechla pravdu
Jedno odpoledne jsem šla po bytě a slyšela ho, jak mluví s kamarádem přes telefon. Nevěděl, že jsem doma. Smál se a řekl: „Hele, já s ní teď moc nikam nechodím. Ona se hrozně změnila, přibrala, a já nechci, aby se na nás lidi koukali.“
Zůstala jsem stát za dveřmi. Každé slovo mě bodalo do srdce. Nešlo o to, že bych to sama neviděla. Věděla jsem, že jsem po dětech nabrala. Ale slyšet to takhle, z jeho úst, a s tím tónem studu, to mě úplně zlomilo.
Zrcadlo pravdy
Večer jsem se dlouho dívala na sebe. Ano, byla jsem větší. Moje tělo už nebylo jako dřív. Ale byla jsem pořád ta samá žena, která s ním žila, starala se o rodinu a stála při něm, když měl těžké období. A on místo vděku cítil hanbu.
Přemýšlela jsem, kdy přesně se to v něm zlomilo. Jestli to bylo po porodu, nebo když přestal mít o mě zájem. Ale ať už to bylo kdykoli, v tu chvíli jsem si uvědomila, že jeho láska byla podmíněná.
Když se city promění v stud
Když jsem ho později konfrontovala, přiznal to. Řekl, že mu to prý „nedělá dobře“, když se lidé dívají. Prý mě má rád, ale že se mu těžko vyrovnává s tím, jak jsem se změnila. V tu chvíli jsem pochopila, že nejde o moje tělo, ale o jeho slabost.
Kdo se dokáže stydět za člověka, se kterým žije, by se měl nejdřív podívat do zrcadla sám.
Co zůstalo po nás
Dnes už spolu ven moc nechodíme. Ne proto, že bych se bála, co si o nás lidé pomyslí. Ale proto, že vedle něj už nechci jít. On se styděl za mě. Já se teď stydím za to, že jsem to tak dlouho neviděla.
