Článek
Představa, která se rozpadla
Celý život jsem pracovala. Nezažívala jsem žádné přepychy, ale měla jsem jistotu. Výplata chodila pravidelně, účty se zaplatily a zbylo i na drobné radosti. Na důchod jsem se dívala jako na zaslouženou odměnu. Vstávat bez budíku, číst si noviny u kafe, dojít si na procházku, uvařit si dobré jídlo. Nečekala jsem dovolené u moře, jen klid a pocit bezpečí. Když mi přišlo první rozhodnutí o výši důchodu, říkala jsem si, že to nějak půjde. Vždyť jsem skromná, nepotřebuji moc. Jenže to byla teorie, ne každodenní realita.
První měsíce bez práce
Začátek byl zvláštní. Najednou bylo všude ticho. Telefon nezvonil, nikdo po mně nic nechtěl. První týdny mi to připadalo skoro jako prázdniny. Brzy ale přišly první složenky. Elektřina, plyn, léky, nájem. Čísla na papírech mi začala připadat těžká a cizí. Uvědomila jsem si, že každý měsíc budu bojovat. Žádná rezerva, žádná možnost si přivydělat. Jen důchod a strach, jestli vyjdu.
Nákupy, které bolí
Do Lidlu chodím už roky. Znám ho nazpaměť. Procházím regály, dívám se na ceny a v hlavě sčítám. Maso je luxus. Ovoce beru jen to nejlevnější. Dražší pečivo si často jen prohlížím. Stojím u regálu a říkám si, jestli je lepší celozrnný rohlík dnes, nebo si nechat drobné na zítřek. Někdy mám slzy na krajíčku a odvracím hlavu, aby to nikdo neviděl. Nejvíc bolí pocit studu. Ne chudoba, ale to, že jsem tu situaci nedokázala předvídat.
Když stojím u pokladny
Nejtěžší okamžiky přicházejí u pokladny. Pokládám věci na pás a doufám, že jsem se nespletla v počtech. Když pípá poslední položka, zadržím dech. Někdy to vyjde o pár korun, jindy musím něco vrátit. Pokladní se dívá jinam, ale já mám pocit, že všichni vidí moje selhání. V tu chvíli si říkám, že na tenhle pocit mě nikdo nepřipravil. Na důchod jsem se těšila, nečekala jsem, že budu odcházet z obchodu s prázdnou taškou a těžkým srdcem.
Každý den počítám
Naučila jsem se počítat úplně všechno. Kolik stojí jedna tableta léku, kolik minut si můžu svítit, kolik vody spotřebuji při mytí nádobí. Je to vyčerpávající. Člověku se smrskne svět. Neřeší budoucnost, ale jen to, jestli vyjde další týden. Nejhorší je uvědomění, že už se to nezlepší. Žádný kariérní postup, žádná prémie. Jen stárnutí a další zdražování.
