Článek
Zhruba dvě hodiny po jeho smrti ho lékaři z organizace Alcor posmrtně hluboce zmrazili. Právě na další výzkum experimentální vědy zabývající se uchováváním tělesných tkání, buněk nebo celých organismů, Bedford v závěti odkázal 100 tisíc dolarů (dnes zhruba 17,5 mil. korun).
Do Bedfordova těla nejprve výzkumníci podali speciální roztok látek, které mají schopnost snižovat bod tuhnutí a mění fyzikální vlastnosti vody, čímž se minimalizuje tvorba ledu. Následně tělo zmrazili na extrémně nízkou teplotu (-196 °C) pomocí kapalného dusíku. Tímto procesem minimalizovali biochemickou reakci a rozklad tkání. Bedfordovo tělo následně uložili do speciální kryokomory.
Přestože šlo o vůbec první posmrtné zmražení a moderní techniky se od těch použitých významně liší, tělo amerického psychologa je stále zmražené a čeká na budoucí obnovení. Jeho ostatky se několikrát stěhovaly, a od roku 1982 zůstávají v laboratořích Nadace Alcor Life Extension v Arizoně. Právě zde ho vědci naposledy v roce 1991 přesunuli do nové nádoby a během toho provedli kontrolu stavu těla. Závěrečný posudek potvrdil, že se během letitého skladování zatím podařilo jeho tělo udržet zmražené.
„Kůže na horní části hrudníku a na krku je zbarvená a zarudlá od čelisti asi o dva centimetry nad bradavkami. Oblast zbarvení je poměrně ostře ohraničená na hrudníku. Hlava je otočená doleva (…) oči mírně pootevřené a rohovky bílé jako led,“ napsal do reportu tehdy ředitel Alcoru Mike Darwin, který si mimochodem nechal zmrazit svého psa Mitziho.
Probudí se někdy?
Už je to 58 let a moderní výzkum zatím není tak daleko, aby dokázal úspěšně obnovit život jakéhokoliv kryonicky zmraženého těla. Bedford si tak bude muset ještě pár let počkat, dokud nebude k dispozici dostatečně pokročilá medicína nebo technologie. Podle ředitele amerického Cryonics Institutu Dennise Kowalského ale věda míří tím správným směrem.
James Bedford byl naposledy přemístěn v roce 1991.
„Nejsme na vrcholu našeho veškerého vědění a v budoucnosti nás určitě čeká ještě spoustu věcí, které se můžeme naučit a objevit. Jako příklad můžeme použít defibrilaci. Většina lidí se po většinu lidské historie shodla, že není způsob, jak zachránit někoho, jehož srdce přestalo bít. A teď je to docela rutinní záležitost,“ řekl Kowalski.
Nevyřešená ale zůstává také otázka vědomí či osobnosti zmraženého. Jak by zmrazení a oživení ovlivnilo paměť jedince? Bude mít stejnou osobnost a vlastnosti jako před zmrazením? Jak by vnímal a reagoval na nový kontext a prostředí, které by bylo odlišné od doby jeho původního života? Bude mít pocit dlouhého spánku, nebo to pro něj bude jako okamžitý přechod? Jak by se přizpůsobil změnám v technologiích, společnosti a kultuře? A co jeho potomci?
