Hlavní obsah

Přistihla jsem tchána ve sklepě. Dřív mě nesnášel a od té doby se ke mně chová úplně jinak

Foto: freepik/Freepik.com

Bydlíme s manželem v mezigeneračním domě s jeho rodiči. Nebylo to vždy snadné, hlavně kvůli tchánovi. Nikdy mě neměl moc v lásce, a dával to jasně najevo. Až do dne, kdy jsem ho přistihla ve sklepě.

Článek

Život pod jednou střechou

Od chvíle, kdy jsme se nastěhovali, mi dával pocítit, že jsem tam navíc. Neustálé poznámky, ironie, rýpání. Když jsem něco udělala jinak než jeho žena, okomentoval to. Když jsem vařila, kritizoval vůni. Když jsem se smála, prý jsem hlučná. Vydržela jsem to kvůli manželovi, který tvrdil, že táta je prostě takový.

Nečekané odhalení

Jednoho večera jsem šla do sklepa pro zavařeniny. Dole bylo světlo, i když jsem věděla, že tam nikdo zrovna nešel. Potichu jsem otevřela dveře a nahlédla dovnitř. Tchán seděl u pracovního stolu, držel telefon a usmíval se. Na obrazovce byla mladá žena, výrazně upravená, a jejich rozhovor nebyl o počasí. Říkala mu, že se těší, až se zase uvidí, a on jí odpovídal, že ji nemůže dostat z hlavy.

Když mě uviděl, zbledl jako stěna. Telefon okamžitě schoval, začal něco mumlat o nějakém obchodním hovoru, ale bylo to marné. Prostě jsem to viděla. Jen jsem tiše řekla, že jsem si přišla pro sklenici okurek, a odešla nahoru.

Obrat o sto osmdesát stupňů

Od té chvíle se všechno změnilo. Přestal být protivný. Najednou se ptal, jestli něco nepotřebuji, nosil mi dřevo, opravoval drobnosti, které dřív ignoroval. Dokonce mě pochválil, když jsem uvařila oběd. To se nestalo nikdy předtím.

Nejdřív jsem si myslela, že to dělá schválně, aby odvedl pozornost, ale pak mi došlo, že se bojí. Že ví, co jsem viděla, a že mlčím jen z vlastní vůle. Když mě teď potká, chová se opatrně, někdy až přehnaně mile.

Tajemství mezi čtyřma očima

Nikdy jsme o tom nepromluvili. On ví, že vím, a já vím, že tohle téma nikdy nevytáhnu. Ale pokaždé, když spolu mluvíme, má v hlase tichou prosbu, abych to nepoužila proti němu.

Zvláštní klid

Zajímavé je, že se mi od té doby doma dýchá líp. Nepadá na mě jeho pohrdavý tón, necítím napětí při každém setkání. Jen mě někdy napadne, že ten nový klid nestojí na smíření, ale na strachu. A že možná právě tenhle druh respektu je v našem domě to nejblíž, co se kdy dostaneme k míru.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz