Článek
Při nedávných volbách do Evropského parlamentu, které ještě máme všichni v živé paměti, zaznívala často otázka Green dealu napříč všemi zeměmi. Nejinak tomu bylo i u nás, kde se tato otázka zcela pochopitelně stočila zejména ke konci spalovacích motorů, který má nastat v roce 2035.
A není se čemu divit. V Česku pracuje v automobilovém průmyslu odhadem kolem půl milionu lidí (včetně navazujících oborů) a tvoří významnou část českého hospodářství. Jakékoliv změny by tak mohly ohrozit nejen životní úroveň stovek tisíc zaměstnanců a jejich rodin, ale i ekonomiku celého státu.
Přitom se zdá, že ona obávaná elektromobilita není jen strašákem, ale tvrdou (pro mnohé) realitou. Nepatří k ní otázka zda, ale kdy a jak.
Uhlíková neutralita elektromobilitou
Z Bruselu zaznívá mantra o dekarbonizaci a vysněné uhlíkové neutralitě. Dle dat Evropské agentury pro životní prostředí se silniční doprava podílí zhruba 20 procenty na celkových emisích EU. Z toho 60 procent mají na svědomí osobní automobily. Vzhledem k tomu, že se jedná o významný podíl, neunikla ani osobní auta cílům Evropské unie na snižování (až na 0) emisí.
Je zřejmé, že tento cíl naplní momentálně pouze EV. Tedy pokud přivřeme jedno očko před emisemi na jeho výrobu a likvidaci a druhé očko před těžbou potřebných surovin pro baterie.
Elektromobilita závislá na Číně
A tady nám nastává drobný problém – závislost na Číně. I když se evropské státy snaží o zvýšení soběstačnosti v oblasti baterií pro EV (gigafactory), zůstává závislost na Číně významným faktorem. Zejména v oblasti zpracování surovin pro baterie.
A není se čemu divit. Čína totiž vsadila na elektromobilitu už v roce 2001, kdy označila technologii EV jako prioritní výzkumný projekt. Správně vyhodnotila situaci, že by se těžko dostávala na trh s automobily se spalovacími motory, ve kterém jasně dominovaly zavedení západní či japonští výrobci. Využila toho, že do výzkumu a vývoje čistě elektrických aut se nikdo moc nehrnul.
V následujících letech čínská vláda masivně podporovala jak nabídku (investiční pobídky a daňové úlevy firmám, dotace na vývoj a výzkum), tak poptávku (daňové úlevy a dotace na zakoupení EV, veřejné zakázky). Díky tomu si Čína během dvou desetiletí vytvořila stabilní a dlouhodobý hodnotový řetězec od těžby přes rafinaci surovin, výrobu baterií až po samotnou výrobu elektromobilů.
Evropský automobilový obr trpaslíkem
Ok, můžete si říct. Čína má nespornou výhodu na světovém trhu s elektromobily. Toto postavení si vydobyla masivní podporou výzkumu a vývoje, dotacemi jak pro firmy, tak pro zákazníky, rozvojem dobíjecí infrastruktury a budováním stabilního dodavatelského řetězce.
Evropa ve všech těchto aspektech vůči Číně pokulhává. Je samozřejmě možné správnou strategií tuto nevýhodu dohnat – Čína také potřebovala roky či desetiletí. Odměnou nám ale bude, že se ocitneme na automobilovém trhu, kde nebudeme patřit za největší hráče.
Neměli bychom si tedy místo toho sednout jako soudruzi v Číně a zhodnotit, zda se nám vyplatí snažit se proniknout na trh, kde mají významné postavení výrobci z Číny a USA, kteří jsou technologicky před námi?
Uhlíková neutralita syntetickým palivem
Někoho by mohlo napadnout – proč se nevydat střední cestou? Uchlácholit výbor životního prostředí a přitom zachovat klenot evropských automobilek – auta se spalovacími motory.
Řeč je samozřejmě o syntetických palivech (e-palivech), která by sice „vypouštěla“ CO2 jako klasická fosilní paliva, ale při výrobě by naopak CO2 zachycovala buď přímo z atmosféry či z průmyslových zdrojů. Ve výsledku by se tak mohla dostat k vytouženému bodu „šul-nul“ a splňovat tak požadavek na uhlíkovou neutralitu.
Největším úskalím tohoto řešení je ale neskutečná energetická náročnost výroby. Nehledě na to, že momentálně není ani dostatek obnovitelných zdrojů, které by se mohly pro masovou výrobu e-paliv použít.
Samozřejmě, že nikdo nevíme, jak se v budoucnu změní technologie. Může být výroba zdokonalena a snížena její energetická náročnost? Bude dostatek volných obnovitelných zdrojů k masové produkci? Možná ano, možná ne.
Uhlíková neutralita neutralizována?
Dobře, takže v elektromobilech nám ujel vlak, syntetická paliva nejspíš v masové míře nenahradí fosilní paliva. Takže co teď? No přeci zrušit zákaz spalovacích motorů a pokud možno rovnou s celým Green dealem, že ano? Ale kdepak. Navzdory častým předvolebním slibům si nedokážu představit, že by někdo přimhouřil oči nad emisemi osobních automobilů, natož nad celým plánem dekarbonizace.
Navíc když se k dekarbonizaci přihlásilo přes 140 zemí světa včetně největších znečišťovatelů – Čína, USA, Indie a EU.
Uhlíková neutralita oddálena a zmírněna
Když už to nemůžeme zrušit, tak co to alespoň oddálit? O pět let? O celé jedno desetiletí? Co to je? Dát více času (nejen) automobilovému průmyslu, aby se dokázal alespoň přiblížit, když u ne dohnat, USA a Čínu na poli elektromobility. Případně aby ukázal, zda je možné přijít s reálnou alternativou ke snížení emisí v dopravě. A hlavně aby se oddálilo nevyhnutelné snižování životní úrovně prostým lidem.
Problémem je, že na nás nikdo nepočká. Jsme součástí globálního prostředí. A zatímco my můžeme přimhouřit jedno nebo obě oči a povolit automobilkám nějaké ty ústupky, hrozí, že samotnému automobilovému průmyslu tím prokážeme medvědí službu. Ať se nám to líbí nebo ne, vypadá to, že doba klasických dieselů či benzíňáků je pomalu na ústupu. Bude trvat ještě deset či dvacet let? Kdo ví? Ale můžou si tradiční evropské automobilky dovolit čekat a ždímat vývoj a prodej tradičních aut po celou dobu?
Uhlíková neutralita ve hvězdách
Stále ale platí, že nikdo nevíme, jak bude nakonec vypadat technologie v Evropě a samozřejmě i u nás za pět, deset, či patnáct let. Přiblížíme se k velkým hráčům na trhu EV? Budeme se uchechtávat nad články o počátku elektromobility v Česku, které hlásaly, že si nejlevnější nové elektroauto pořídíme již od 576 400 Kč? Budeme mít i další alternativy k elektromobilům a budeme si hájit, že právě ten náš pohon je lepší, protože má lepší odpich? Nebo se naopak staneme skanzenem, kdy naše automobilky nebudou schopny konkurovat bezemisním autům z Číny či USA a evropský automobilový průmysl se stane zakázkovou výrobou luxusních a sportovních aut se spalovacím motorem pro boháče, kteří si budou moci dovolit zaplatit emisní povolenky?
A nebo se celá net-zero iniciativa na globální úrovni rozsype jako domeček z karet a všichni budou hořekovat nad vyhozenými investicemi?
