Článek
V médiích i na mezinárodním poli vyvolal tento barbarský útok silnou reakci. Mluvčí Evropské komise pro zahraniční věci Peter Stano označil tento útok za ohavný a za další ukázku barbarské povahy Putinovy agrese. Německé ministerstvo zahraniční uvedlo, že takovéto podlé útoky jsou nedílnou součástí ruské útočné války.
V našich médiích se dokonce objevil titulek Rusko zaútočilo na Oděsu metodou Islámského státu. Rusko přitom útočí na civilní cíle od počátku války. V čem byl tedy tento typ útoku jiný? Odpověď je double-tap.
Double-tap (dvojitý útok)
Jedná se o taktiku, při které se zasáhne místo dvěma samostatnými útoky v krátkém časovém horizontu – obvykle v řádu jednotek až desítek minut.
První útok má za úkol způsobit počáteční destrukci cíle. Druhý útok je pak zacílen na jednotlivce, kteří přispěchají na místo, aby poskytli pomoc či zhodnotili situaci – ať už se jedná o záchranáře, hasiče, policisty, novináře, či jen kolemjdoucí, kteří se rozhodli například pomoci s odklízením trosek.
„Na místo zásahu dorazili záchranáři a okamžitě začali hasit požár, odklízet trosky a pátrat po obětech. A pak došlo k druhému raketovému útoku,“ uvedla mluvčí Státní služby pro mimořádné události v Oděse Maryna Averinová.
Je to útok, který zneužívá samotnou podstatu lidskosti - předpokládá, že lidé se budou snažit pomoci raněným.
Co má za úkol
Tato taktika má za úkol kromě zřejmého zničení civilní infrastruktury také zabití či zmrzačení co největšího počtu záchranářů a zdravotníků a šíření teroru mezi civilním obyvatelstvem. Je to snaha o demoralizování jak civilistů, tak celé vlády.
Cíl je zřejmý – zlomit odpor a vůli bojovat. Přinutit druhou stranu, aby raději složila zbraně a zastavila tak vyvražďování svých obyvatel.
Odzkoušeno v Sýrii
Je potvrzené, že tuto metodu Rusko používá na Ukrajině od začátku války. Ale je to pouze pokračování ruských válečných zločinů, které putinovský režim páchá od roku 2015, kdy vojensky vstoupil do občanské války v Sýrii.
Rusko bylo v souvislosti s válkou v Sýrii přímo a opakovaně obviněno z páchání válečných zločinů. Například v roce 2016 při mimořádném zasedání Rady bezpečnosti OSN bylo nařčeno z bombardování civilních cílů a použití zápalné munice na civilní oblasti ve východní Aleppu.
V roce 2020 bylo obviněno Vyšetřovací komisí OSN z páchání válečných zločinů v Sýrii – z nerozlišujících leteckých úderů proti civilním cílům. Vyšetřovatelé předložili záznamy z odposlechnuté komunikace pilotů, videa a svědectví očitých svědků.
Různé organizace a novináři zdokumentovali dvojité útoky, které přisuzovali ruským a syrským silám. S nejkomplexnější zprávou přišlo Syrské centrum pro spravedlnost a odpovědnost (SJAC), které za pomocí informací z otevřených zdrojů včetně videí a satelitních snímků ověřilo 58 dvojitých útoků v letech 2013-2021.
A Ruská odpověď? „Taková obvinění důrazně odmítáme,“ vyjádřil se mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Hotovo a tečka.
Beztrestnost
Samozřejmě ani jednou se Rusku nic nestalo. Protože jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN má právo veta. Tudíž jakákoliv rezoluce, která by Rusko obvinila z válečných zločinů, nařídila mu zastavení agrese či stáhnutí vojsk, by musela projít i přes Rusko samotné. Což není pochopitelně možné.
Za posledních pár desítek let si Rusko odzkoušelo, že si může dovolit všechno a nemusí se obávat následků. Srovnat se zemí celé město? Check. Letecké útoky na civilisty? Check. Dvojitý úder proti školkám? Check. Invaze a okupace? Check. Anexe území? Check.
Viník rozhoduje o vině
Představme si soud, kdy si obviněný vyslechne, že desítky svědků ho viděly spáchat vraždu, existuje několik kamerových záběrů, našla se vražedná zbraň s jeho otisky a stopy DNA oběti na jeho oblečení. A muž se postaví a řekne: „Nesouhlasím s tímto odporným a ničím nepodloženým osočováním. Jestli tak budete pokračovat, tak to nevratně zhorší naše vzájemné vztahy. Vetuji rozhodnutí.“ Poté se postaví, vezme si svou zbraň a odejde hlavním vchodem, kde náhodně střelí další oběť, protože ví, že se mu nic nemůže stát. Ano – to je dnešní Rusko pod vládou Putina.
Ale tato situace není nebezpečná jen v případě vraha. Ruska.Právo veta totiž poskytuje i univerzální kartičku Get out of jail free pro jakýkoliv jiný stát, jak nám to předvedlo Rusko v případě vetování rezolucí proti režimu Bašára Asada. V nadsázce by se dalo říct, že přátelství s Ruskem tak může dané zemi přinést ochranu. Máte problém s protesty proti vaší vládě? Vybombardujte pár měst, popravte pár křiklounů a bude klid. Před OSN tě pak ochráním, neboj. Stačí mi podepsat pár smluv, poslat pár tisíc vojáků či milion kusů munice.
Závěrem
Často se zmiňuje, že Rusko má hranice až tam, kde dostane přes prsty. S největší pravděpodobností se jedná i morální hranice. Vzhledem k tomu, že OSN je paralyzovaná kvůli členství Ruska v Radě bezpečnosti, nedá se očekávat, že by bylo proti těmto teroristickým činům a válečným zločinům učiněno zadost na půdě OSN. Přesto je možné se vymezit nikoliv slovně (to Rusku nevadí), ale tam, kde to Rusko bolí - sankce a podpora bránící se Ukrajiny.
A hlavně buďme rádi, že další teroristické organizace zatím nemají zastání u členů Rady bezpečnosti. A doufám, že ani nenastane situace, kdy by za oplátku některý člen Rady podržel skupiny, které podnikají obdobné teroristické činy jako Rusko či Sýrie - například ISIS (Islámský stát) a jejich dvojité bombové útoky.
