Článek
Nějaký ten měsíc nazpět internetem koloval názor, že naše starší generace by neměly mít volební právo, protože nerozumí současnému světu, digitalizace je pro ně španělská vesnice a jediné, co je zajímá, je jen důchod. Naši nejstarší spoluobčané tak byli vykreslování jako zapšklí sobci, kteří by prodali duši a s ní i celou republiku ďáblu, a proto by bylo ve všeobecném zájmu jim zamezit škodit – tj. volit.
I přesto, že znám mnoho takých, kteří by klidně prodali stát komukoliv, kdo by jim nabídl o tisícovku důchodu navíc, je tento názor naprostá zhovadilost a jsem upřímně překvapený, že stále ještě žije a čas od času vykoukne v diskuzích, příspěvcích či nějakém článku. A ještě víc jsem překvapený, že se ho někdo snaží ospravedlňovat a nějakou pokroucenou filozofií obhajovat jeho korektnost a přínos.
Viděl jsem už i pár článků, které věcně a přesně vysvětlují, jak se k tomu staví právo, a že pouhý pokus o zavedení této blbosti by byl protiprávní a protiústavní. Nehledě na to, že by byl naprosto amorální.
Já bych se naopak snažil zamyslet nad tím, co mohlo někoho vést k tomu, aby se snažil něco podobného navrhovat, případně dokonce obhajovat.
Konzervatismus vs. liberalismus?
Delší dobu přemýšlím, zda se nemůže jednat o mezigenerační střet zapříčiněný frustrací – starší generace jsou více konzervativní, mladší generace více liberální.
Není se čemu divit – starší ročníky prožily svůj život ve světě, který nebyl zase tak proměnlivý ani na západě, natož u nás, kde komunismus uvrhl stát do stáze a vynucené stagnace.
Bylo stále co vyrábět, protože stát suploval trh a dotoval výrobu stylem, že se vyrábělo na 120 %, i když nikdo o výrobky neměl zájem a ty se pak vozily ze skladu přímo na šrot. Inovace byla na velmi nízké úrovni, proto nebylo nutné investovat či se učit cokoliv nového.
Dnešní mladí – generace Y a Z (ti, co už mají volební právo) naopak vyrůstaly ve světě, který zažíval technologický boom zejména díky rozvoji internetu a s ním spojené digitalizaci. Během pár let se ze „vzácných“ počítačů stala takřka nezbytnost jak pro podniky, tak pro domácnosti. Za pár let se to samé stalo s mobilními telefony, internetem…
Problém vcítit se
Pokud někdo prožil celý život ve světě, který měl svůj přesný a neměnný řád, je pochopitelné, že bude vůči změně (zejména velmi rapidní změně) zaujímat když ne přímo odmítavý postoj, pak alespoň velmi vlažný a neochotný přístup. A to nemluvím o generacích, které ve svém produktivním věku zůstaly moderními technologiemi naprosto nepolíbené a které si nepamatují nic jiného než tuto stagnaci.
Proto to pro nás mladé může být těžko pochopitelné. Vyrůstali jsme v tom, že změna a pokrok je nedílnou součástí světa a že člověk se musí neustále učit, aby se ve světě neztratil, takže představa, že někdo prožil celý život v jednotvárné době s minimem progrese, je něco neuchopitelného.
Strach o budoucnost
Díky demografické věkové pyramidě nastává poměrně zajímavá situace, kdy o tom, jak bude naše země proplouvat moderním světem, rozhoduje (a bude rozhodovat) skupina obyvatel, kteří mají velmi malé zkušenosti s moderním, rychle se měnícím světem. Dle dat z roku 2021 bylo ve věkové skupině 18 – 40 let (gen Y, gen Z) 2,8 milionu lidí. Starších 40 let bylo 5,7 milionu, z toho důchodců 2,3 milionu.
Pro mileniály a zoomery tak může převládat frustrace z toho, že je jejich hlas ignorován a jejich potřeby a názory jsou přehlíženy ve prospěch zájmů starších generací. Vzhledem k tomu, že je to právě tato generace, o budoucnosti které se rozhoduje nejvíce, může současná situace vést k pocitu bezmocnosti. Cítí, že o jejich budoucnosti rozhodují lidé, kteří vyrůstali v jiných sociálních, politických a ekonomických podmínkách, které se od dnešní reality velmi výrazně liší.
Frustrace není omluva
Podobný pocit frustrace znám. Když slyším politiky, kteří proti otázkám současného světa šermují citáty z křesťanské mytologie, nebo když lidé, kteří s láskou vzpomínají na fyzické tresty ve školách a obhajují biflování, mluví o tom, že školství zaostává za průměrem EU…
Stejně tak mám plné zuby toho, co starší generace vybudovaly – nekonkurenceschopná ekonomika s velmi nízkou přidanou hodnotou, zaostalé firmy bez inovace, zastaralý styl výuky, pochybně zprivatizované podniky, společnost prolezlá korupcí a pochybná morálka ve stylu já za nic nemůžu a kdo nekrade, okrádá rodinu.
Ale nikdy by mě nenapadlo pošlapat základy demokracie tím, že bych navrhoval omezení volebního práva. Samotný tento návrh pošlapává model demokracie a žádná frustrace (i když pochopitelná) ho nemůže omluvit.
Biologickou cestou k politické změně
Dle průzkumů se ukazuje, že současné „mladší generace“ (gen Y a Z) jsou výrazněji nakloněny liberalismu než předešlé generace, které spíše favorizovaly konzervatismus. Což se ukázalo nejen v posledních parlamentních a prezidentských volbách, kdy se podařilo zmobilizovat mladé voliče, ale i například v Polsku, které také díky většímu zapojení mladších ročníků dokázalo vyslovit nesouhlas s ultra konzervativní vládou.
Proto bych přenechal zásadní změnu spíše přirozené cestě, která je sice delší, ale neodvratitelná. Tak jak přirozenou cestou ztratila postupně voliče například KSČM, stejnou cestou můžou přijít o své voliče i silně konzervativní strany.
A i když bychom si možná přáli tuto změnu rychlejší, záleží i na nás jak budeme vychovávat naše děti a jaké myšlenky a hodnoty jim předáme. Budeme se jim snažit do hlav vtlouct zastaralé postoje o stagnaci nebo se je budeme snažit podporovat a vést, aby se dobře orientovaly v rychle se měnícím světě?
