Kingdom Come si nekoupím, protože nemám rád Vávru! Dětinské mávání ctností

Pokud se aspoň trochu zajímáte o herní průmysl, asi vám neuniklo, že nedávno vydalo české vývojářské studio Warhorse Studios dlouho očekávanou RPG hru Kingdom Come Deliverance 2.  Pokračování českého herního hitu, který si v roce 2018 získal srdce hráčů po celém světě díky svému realistickému zpracování středověku, bylo jednou z nejočekávanějších her posledních let.

A není divu. První díl nasadil laťku vysoko, a tak se sociální sítě už před vydání doslova rozžhavily doběla diskusemi o tom, jak se podaří vývojářům navázat na svůj předchozí úspěch.

I když má pařanská léta, kdy jsem dokázal sfouknout celou hru za víkend, jsou dávno za mnou, i já jsem nadšeně hltal všechny novinky, ukázky ze hry či první dojmy, které se objevily na sociálních sítích.

A tam jsem si také všiml i kulturních válek, které vydání této hry provázely.

V zahraničí se kritika hry rychle rozhořela pod taktovkou skupin, které se původně profilovaly jako bojovníci za „svobodu her“ bez násilného prosazování woke ideologií (což podporuji). Tyto skupiny se ale postupně transformovaly ve fanatickou anti-woke úderku, která začal pojmem „woke“ označovat prakticky vše, co jakkoliv narušilo jejich představu „bílého heterosexuálního muže“.

Kulturní války se ale nevyhnuly ani naší domácí scéně. Kromě populárního pohoršení nad možností gay romance či výskytem černocha ve hře, se přidaly i typicky české důvody ke kritice či dokonce výzvy k jejímu bojkotu – antipatie k Danu Vávrovi.

Kontroverzní postava Dana Vávry

Aby bylo jasno, plakát Daniela Vávru mi nad postelí zrovna nevisí. Ale taky nemám ani terč na šipky s jeho portrétem. Pod některé jeho názory bych se sice klidně podepsal v plném rozsahu, pod další možná zčásti, ale u některých mám chuť si vypláchnout oči i uši Savem.

Je to zkrátka člověk, který se rád vyjadřuje prakticky ke všemu, a to často s velkou dávkou sebevědomí – takže vlastně jako průměrný Čech, o čemž se každý může přesvědčit v mých článcích nebo diskusích pod nimi. Sebevědomí se k čemukoliv vyjadřovat nám totiž jako Čechům rozhodně nechybí. Samozřejmě, neplatí to o všech – ale ruku na srdce, kdo z nás si občas nemyslí, že rozumí všemu?

A ano, založil Společnost pro obranu svobody projevu (SOS Projevu), což na první pohled zní jako šlechetný projekt, který ale místy působí spíš jako platforma pro šíření jakékoliv zhovadilosti pod rouškou „boje za svobodu“ než jako boj proti cenzuře.

Takže jo, chápu, že spoustě lidí leží v žaludku.

Hra není politický manifest

Ale kandiduje snad Dan Vávra v parlamentních nebo prezidentských volbách, že lidem vadí jeho politické, ekonomické či kulturní názory? Tam bych kritiku pochopil a možná se k ní i přidal.

Ale proč odsuzovat hru jen na základě těchto jeho postojů? KCD2 není žádná politická agitka, nástroj k oblbnutí mas či prostředek volební kampaně.

A hlavně – tu hru nedělal jen Vávra. Na jejím vývoji se podílelo třeba dalších 300 lidí. Takže když někdo vyzývá k bojkotu hry, protože nesnáší Vávru, ve skutečnosti tím hází klacky pod nohy i všem těm grafikům, programátorům a dalším, kteří na hře makali. A to mi přijde trochu nefér.

Bojkot jako dětinský truc

Celý tenhle bugr mi připomíná situaci z před několika let, kdy se lidé na sociálních sítích vymezovali proti Andreji Babišovi tak silně, až se hecovali, že nebudou nakupovat výrobky pocházející z jeho koncernu. „Nekoupil jsem párky za 30 Kč, koncern se hroutí!“

Naprosto stejně dětinsky působí i výzvy k bojkotu KCD 2 nebo velkohubá prohlášení ve stylu, že si tu hru někdo raději „upirátí“ nebo počká až bude zdarma, protože nechce podporovat Dana Vávru. *facepalm*

Zahraniční studia mají jasno

A víte, co mě na celé situaci fascinuje nejvíc? Zatímco někteří Češi v diskusích a na sociálních sítích řeší, jestli je nebo není Vávra dezinformátor nebo jestli jeho postoje nejsou náhodou proruské, zahraniční herní studia hru podpořila. Jako normální dospělí lidé.

Jedni z prvních, kteří pogratulovali úspěšnému vydání KCD2 byla dokonce studia, která se nijak netají svým proukrajinským postojem – polský CD Projekt Red (série Zaklínač) a ukrajinské studio GSC Game World (série S.T.A.L.K.E.R.).

Takže zatímco třeba ukrajinští vývojáři, kteří mají mnohem větší důvod být citliví na proruské postoje, dokážou ocenit kvalitní hru a popřát jejímu týmu hodně zdaru, někteří čeští hráči si radši budou hrát na morální soudce. Nepřipadá vám to směšné?

Oddělme dílo od autora

Na závěr bych rád apeloval na jednu věc: naučme se oddělovat dílo od autora.

Nelíbí se vám názory Daniela Vávru? Ok, taky s nimi mám někdy problém. Nikdo ale po vás nechce ho bezmezně a nekriticky obdivovat. A zejména ne ve hře. Po otevření hry na vás nevyskočí žádná úvodní obrazovka, kde se musíte podepsat pod to, že je Daniel Vávra bezchybným člověkem s jedinými správnými názory.

Kritika hry by měla být navázána na její nedostatky (bugy, mechanismy, grafiku…), ne na osobní postoje, orientaci či vyznání nějakého člena týmu. Pokud totiž budeme hodnotit hry (či jakýkoliv jiný produkt) jen podle toho, co si jejich tvůrci myslí o světě, tak se možná brzy nebudeme mít čím bavit.