Článek
Ve sněmovně se schyluje k tvrdým střetům a potencionálně i k dlouhým a bezesným nocím. Vládní i opoziční poslanci balí do krosen spacáky, kartáčky na zuby, náhradní ponožky a se slzami v očích se dojatě loučí s rodinami. Důvodem není nic menšího než návrh na zavedení korespondenční volby pro naše občany pobývající v zahraničí.
Kdyby tento zákon prošel, stalo by se něco nemyslitelného. Zařadili bychom se mezi 22 států EU, kde už korespondenční volba funguje a opustili bychom tak poslední výspu demokracie v EU – Island, Maltu, Chorvatsko a Francii.
Strach o ústavu, či o koryta?
Mezi odpůrci korespondenční volby zaznívá zejména nota o protiústavnosti, protože nebude zaručeno, že budou volby skutečně tajné - existuje šance, že vám někdo doma násilím vezme hlasovací lístek, vhodí do obálky kandidáta, se kterým nesouhlasíte a odvolí tak proti vaší vůli. To se v současné situaci stát bezesporu nemůže, že by vás někdo nátlakem nebo úplatou přesvědčil volit daného kandidáta.
Další výtkou bývá možnost podvodů. Víme přece, co se stalo v prezidentských volbách v USA. Ano, víme. Trump se prohlásil za vítěze, ještě než byly sečteny všechny hlasy a poté hulákal „Stop the count,“ když sledoval to, co všichni předpovídali ještě před volbami – v korespondenčních hlasech bude mít jasnou převahu Biden. Pochopitelně poté křičel, že byly volby zmanipulované, i když se to nepotvrdilo.
Což nás přivádí k hlavnímu důvodu, proč je opozice proti – v korespondenční volbě není preferována. Spíše naopak. Dle posledních výsledků voleb v zahraničí získaly vládní strany téměř 85 %, ANO 5 % a SPD 2 %. To už není ani nepříznivý výsledek, to je naprostý debakl. Stejně jako 5 % hlasů, které Andrej Babiš obdržel během prezidentských voleb od našich občanů ze zahraničí. Nutno podotknout, že hlasovaly pouze dvě desítky tisíc voličů. Odhaduje se, že korespondenční volba by mohla přilákat k volbám desetinásobek tohoto počtu. A to už je pořádné číslo, se kterým se musí počítat.
A strany s tímto číslem počítají velmi obratně. Ještě v roce 2018 mělo hnutí ANO ve svém programovém prohlášení vlády uvedeno: „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám (včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti).“ Ale hnutí ANO nebylo jediným subjektem, který změnil názor. Petr Fiala se také ještě před pár lety stavěl ke korespondenční volbě velmi konzervativně a chladně. Co se ale stalo tak významného? Proběhly volby, kde nejdříve ANO porazily spojené opoziční koalice a poté nastal naprostý debakl Andreje Babiše v prezidentských volbách. Výsledky hlasů ze zahraničí tak donutily strany přehodnotit své postoje – místo jednotek tisíc hlasů by se mohlo jednat o potencionální desítky tisíc a ty by již mohly značně zamíchat výsledkem voleb. Ať už se jedná o celkového vítěze či případné povolební vyjednávání.
Hrozba pro důchodce?
Je navíc známo, že současná opozice je zejména populární mezi osobami buď s nízkým vzděláním nebo naopak vysokým věkem. Současné vládní strany jsou zase více podporovány mladšími a osobami s vyšším vzděláním. Je asi zřejmé, do které skupinky patří naši občané v zahraničí. Někoho, kdo je natolik schopný, aby dokázal pracovat či studovat v zahraničí, hůře okouzlíte populistickým pochlebováním jak se děje v případě důchodců či vyvoláváním iracionálního strachu a nenávisti ke všemu a všem, co nemá nálepku našilidi.
Tímto by možná utrpěly i hlasy našich důchodců a méně vzdělaných obyvatel. Pokud by korespondenční volba prošla, museli by současní populisté přehodnotit, zda není potřeba mírnit své pochlebování a nevěnovat část slibů i na naše občany v cizině. Alespoň pro snížení podpory vládních stran. Pokud by byla predikována silná volební účast v zahraničí (např. zmiňovaných 200 tisíc), mohli bychom se dočkat částečného opomíjení důchodců, matek samoživitelek, dělníků a dalších našichlidí, kteří by se tak mohli dostat do situace, na kterou nejsou zvyklí - nebyli by naprostým středem zájmu populistů.
Účelové kroky vlády
Vcelku vtipné mi přijdou i výtky opozičních poslanců směrem k vládě:
Ze strany vlády se jedná o snahu udržet se u moci. Nejsem naivní, a proto uznám, že mají pravdu. Stejně jako je pravda, že ze strany opozice se jedná o přesně ten stejný kalkul – odmítají korespondenční volbu, protože je nefavorizuje a tudíž ohrožuje jejich cestu k moci. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Existují důležitější věci, které má vláda řešit. Například energetická krize. Korespondenční volba může počkat. A právě proto, že existují důležitější věci, tak se opozice chystá na obstrukce s velkým O, aby kompletně zablokovala sněmovnu na několik dní či týdnů a tím zabránila jakémukoliv řešení například oné zmiňované energetické krize. Mistrovský tah. Hlásím, že rozumím.
Také mi přijde celkem zábavné, že před konsolidačním balíčkem si opoziční poslanci dobírali vládu, že vláda měla v programovém prohlášení nezvyšovat daně. A to porušila. A teď, když chce vláda prosadit věc, kterou měla ve svém programu, je to opět špatně. Co má tedy vláda dělat? Plnit programová prohlášení nebo neplnit?
Závěr
Osobně si myslím, že v moderní době, kdy můžete z pohodlí domova objednat a zaplatit zboží přes půl světa, založit si účet, sjednat úvěr, založit si živnost, podat daňové přiznání či požádat o dávky online, je nemožnost volit online naprosto nepochopitelná. Korespondenční volba je alespoň malým krůčkem ke zlepšení této předpotopní situace. Zejména, když už 22 států EU tuto volbu umožňuje. A mezi nimi dokonce i vzory naší opozice - Maďarsko, Polsko a Slovensko.
