Kulturní války pronikly až do 41. milénia. Už by to stačilo

Sociopolitické střety různých ideologií a hodnot, známé jako kulturní války, už dávno nejsou pouze záležitostí politických arén. Posunuli jsme od debat nad kvótami kolik žen či lidí z etnicky znevýhodněných skupin by mělo být zastoupeno v politice, armádě či na vedoucích pozicích ve firmách, až k debatám o tom, jaké by mělo být jejich zastoupení na plátně. Příkladem může být zavedení inkluzivních standardů, které musí filmy splňovat, aby byly způsobilé k nominaci na Oscarech.

Touha po inkluzi se však nezastavila a pronikala v pop kultuře dále. Kulturní války tak pronikly na další bojiště, kterým jsou počítačové hry a jejich fiktivní sci-fi či fantasy universa.

Ať už je to například změna v označování pohlaví při vytváření našeho herního avatara, kdy je nyní moderní místo muž x žena používat označení body 1 a body 2 , snaha mít více her s hlavním hrdinou z méně sexuálně či etnicky zastoupených skupin či změnu zažitého stereotypu zobrazování žen apod.

Dlouho jsem tento kulturní souboj sledoval zpovzdálí a dával střídavě za pravdu jedné či druhé straně. Zejména co se týče stereotypu zobrazování ženských postav ve hrách – aneb když celoplátová zbroj zobrazí mužskou postavu zakutou od hlavy k patě do brnění, ale stejná zbroj na ženské postavě připomíná spíše bikiny.

Nedávno však vyšla akční hra Space Marine 2 ze světa Warhammer 40K a diskuze, které vyvolala na platformách jako je fórum Steam , reddit či na soukromých skupinách na Facebooku, mi naprosto změnily pohled na celou problematiku. Obě strany jsou falešné a patetické.

Netuším, nakolik je v naší zemi sci-fi universum Warhammer 40K známé, proto si dovolím kratičké představení tohoto vesmíru.

Svět WH40K vznikl v roce 1987, kdy britská společnost Games Workshop stvořila stolní válečnou hru, kdy hráči sestavují své armády z ručně malovaných miniatur, které představují různé frakce a jednotky. Tato sestavené armády se pak utkávají ve strategických bitvách na herním stole.

Společnost nepřišla ale jen s miniaturami a pravidly hry, ale ve svých knihách pravidel nastínila i historii a mytologii daného světa, kterou dále ještě rozvíjely stovky románů a příběhů, které už desítky let vychází pod oficiálním nakladatelstvím Games Workshop – Black Library. Vznikl tak do detailů propracovaný sci-fi svět, který si našel své příznivce po celém světě.

A to i díky novému žánru na poli fantasy a sci-fi – grimdark (z angl. grim – ponurý; dark – temný). Tento žánr je opakem „klasické“ sci-fi a fantasy, kdy máme jasně stanoveného hrdinu a padoucha, jak je tomu například u rytířů Jedi proti Sithům ve Star Wars či Hvězdné flotile proti Borgům ve Star Treku.

Zatímco tato universa mají často optimističtější ráz a hrdinové vždy porazí hlavního padoucha, aby mohlo dobro zvítězit nad zlem, u grimdarku převládá beznaděj a rozdíl mezi dobrem a zlem se stírá.

Ve WH40K si hráč může vybrat z bezpočtu ras. Vezměme si například nám nejbližší lidské Impérium. Jedná se o extrémně xenofobní militantně fašistickou diktaturu, kde má hlavní slovo náboženský fanatismus. Kdokoliv, kdo má jiný počet prstů, končetin, nelidsky zbarvenou kůži či jinak zaoblené uši je pro Impérium odporný cizák, který zaslouží genocidu. Kdo nevěří v Boha-Císaře, ten je odporný kacíř, který zaslouží smrt. Chcete ustoupit z boje, požadujete svobodu projevu, proplacený přesčas nebo snad demokracii? Ano správně – jste kacíř a zasloužíte kulku do hlavy (v lepším případě) či předání do rukou Inkvizice.

Impérium má jediný cíl – dobývat další světy ve jménu Boha-Císaře a chránit hranice proti ostatním rasám. K tomu mu slouží miliardy vojáků Imperiální Gardy, podporované flotilami bitevních vesmírných lodí či také vesmírní mariňáci (Space Marines). Právě tito dva a půl metru vysocí geneticky upravení super vojáci jsou tváří celého universa WH40K.

Přesto patří Impérium mezi ty „menší padouchy“ v universu, což vykresluje onen brutální a temný vesmír.

Právě ono extrémně dystopické zobrazení lidstva je jedním z důvodů, proč se kulturní války přenesly i do vzdálené budoucnosti.

Myslím si, že není těžké domyslet si, kteří fanoušci si zamilovali právě militantní autoritářský systém protkaný extrémní xenofobií a náboženským fanatismem. Zejména, pokud do mixu přihodíme ještě nadlidské geneticky upravené super vojáky. Pokud hádáte, že extrémní pravice, pak získáváte zlatého bludišťáka.

A také je poměrně jednoduché najít i stranu, pro kterou je tento dystopický systém trnem v oku a která si dala za úkol „zmodernizovat“ samotné základy mytologie sci-fi světa. Pokud tipujete „woke“ hnutí, tleskám.

Co konkrétně obě okrajové skupiny fanoušků vidí jako největší problém?

Krajně pravicoví fanoušci vidí ve woke hnutí ohrožení samotných základů, na kterých stojí svět Warhammer 40K a obávají se, že případný retcon (retrospektivní změny) by mohl zničit výjimečnost universa.

Woke fanoušci zase vidí současný status jako neuspokojivý a obávají se, že pouze prohlubuje xenofobii a stereotypy. Prohlašují, že by fanoušci ocenili, kdyby se mohli lépe ztotožnit s postavami a universem, kdyby bylo více progresivní a inkluzivní.

Osobně jako fanoušek chápu oba tábory. Měnit samotný základ mytologie světa? To je nebezpečné. Dát prostor více postavám než jen vesmírným mariňákům? To podepisuji.

Problém je, že oba tábory se za tato vyjádření pouze ukrývají a požadují přitom úplně něco jiného, což jsem viděl v různých diskuzních skupinách ohledně hry Space Marine 2.

Hlavní postavou hry je poručík Demetrian Titus – vesmírný mariňák z kapituly Ultrimarines, který se společně s bratry Chaironem a Gadrielem snaží zastavit invazi Tyranidů v systému ovládaném Impériem. Myslím, že jedno video vydá za více než tisíc slov.

A zde se naplno projevily současné cíle obou skupin. Krajně pravicová část fanoušků hře vyčítala, že je „woke“. Ne proto, že by měnila základy universa, ale proto, že bratr Chairon má tmavší kůži, než by se jim líbilo, bratr Gadriel jim naopak připomíná Asiata. A to nemluvě o tom, že velitelem regimentu Imperiální gardy je major Sarkaana, což je pro změnu žena.

Ani jedno z uvedeného ale nikterak nevybočuje z mytologie světa. Etnická příslušnost nehraje roli v Impériu. Všichni jsou oddaní služebníci Boha-Císaře. Také ženy v roli vojáků či velitelů nejsou ničím neobvyklým.

Říkáte si, že progresivně orientovaná strana fanoušků tedy musí být z obsazení postav ve hře nadšená, protože jsou zde zastoupeny ony zmiňované znevýhodněné skupiny? Ale kdepak. Hlavním problémem totiž je, že ani jeden z vesmírných mariňáků není žena.

A ano – vesmírní mariňáci jsou pouze muži. V mytologii je popsáno, že genové úpravy k jejich stvoření jsou možné pouze pro muže. Přesto má Warhammer 40K frakci, která je naopak čistě ženská – Sisters of Battle, ekvivalent vesmírných jeptišek, které růžence a róby vyměnily za plamenomety, boltery a zbroj, případně specializované Sisters of Silence, které dokonce chrání samotný trůn Boha-Císaře.

Při diskuzích s oběma stranami jsem se ještě více utvrdil v názoru, že jejich požadavky často neodpovídají tomu, co skutečně prosazují, a zaměřují se na útoky proti jakémukoliv názoru, který neodpovídá jejich pohledu na svět.

Například, když jsem navrhl, že by mohl Games Workshop věnoval více prostoru ženským postavám ve Warhammeru, jako jsou Sisters of Battle, ženské postavy v Inkvizici či Imperiální gardě, krajně pravicoví fanoušci mě označili za woke progresivistu (a dostal jsem ban :D). Naopak, když jsem stejnou myšlenku předložil těm, kteří razí inkluzi, byl jsem nazván fašistou podporujícím bílou nadřazenost a patriarchát.

Tento postoj obou táborů odhaluje, že jejich hlavním cílem nejsou ony vznešené řeči o ochraně tradic mytologie světa či zviditelnění opomíjených skupin, ale spíše fanatická obrana svých vlastních ideologických pozic. Ať už je to nadřazenost bílé rasy a mužského pohlaví nebo naopak snaha o zrušení části mytologie, která je ryze mužská.

Kulturní války mají své opodstatnění a mohou přispět ke zlepšení společenských podmínek. Nicméně jejich význam v popkultuře často nechápu, zejména když jde o nucené změny či ohýbání mytologií v rámci sci-fi a fantasy světů a o snahu promítat současné ideologie do fiktivních světů.

Obě tyto menšinové skupiny jsou ve skutečnosti velmi podobné: fanaticky hájí své ideologie, které se snaží promítat do smyšleného světa. Tím zároveň znepříjemňují život ostatním fanouškům universa, které automaticky nálepkují za příslušníky opačné strany, pokud jejich názory nejsou zcela totožné. Tyto tábory jsou pro universum i jeho fanoušky toxické a ukazují, že někdy se kulturní války hodí jen pro konflikt samotný.