Článek
Naprosto běžně se setkávám s názorem, že když kritizuji populistické strany ANO a SPD, tak jsem automaticky fanouškem a obhájcem vládních stran. Lidé automaticky předpokládají, že znají mé názory a myšlenkové pochody. Ve svém okolí vidím, že se nejedná o ojedinělý přístup a pozoruji, že je rozšířen na obou stranách barikády.
Jaký mám tedy já, volič a podporovatel vládních stran, názor na jejich práci? Vidím je jako Mirky Dušíny naší společnosti, kteří se za nás srdnatě bijí na všech frontách? Jsem si jist, že jejich kroky povedou k zářné budoucnosti nás všech?
Ani omylem. I když si to o mně může někdo myslet, nejsem naivní.
Špatná a nedostatečná komunikace
Začal bych tím možná nejméně konkrétním, ale dle mého zásadním problémem, který vidím na straně vlády – naprosto odfláknutá komunikace. Nejedná se o problém jen nynější vlády, ale o problém, který měly i vlády předešlé.
Vláda by si měla uvědomit ke komu mluví – například finanční gramotnost je u nás na katastrofální úrovni. Těžko budete svým potencionální voličům vysvětlovat složitost státního rozpočtu, když si většina lidí neumí ani zhodnotit své výdaje na týden dopředu.
Podcenění problému hybridní války a dezinformací
Tento problém vidím jako následek dlouhodobě špatné komunikace vlád. Když lidem dostatečně po lopatě nevysvětlíte své kroky, riskujete, že si lidé prostě toto vysvětlení najdou jinde. Rusko vede dlouhé roky hybridní válku, kde za pomocí dezinformací útočí na stabilitu společnosti. Ale k tomu, aby se tyto dezinformace uchytily, je potřeba podhoubí. A to se za ty roky krásně vytvořilo špatnou komunikací, kdy lidé nepochopili kroky vlád.
Víc mě ale zaráží, jak je stát paralyzovaný, když má proti těmto dezinformacím zakročit. Nemyslím tím zavírat lidi, kteří tyto dezinformace šíří (pokud se nejedná o trestný čin), ale spíše uvádět tyto dezinformace na pravou míru. Když i určití politici (opozice i vláda) do éteru pouští zavádějící či přímo lživé informace, bylo by záhodno hned zakročit a upozornit veřejnost na nepravdivost jejich tvrzení.
Konsolidace státního rozpočtu
Dle mého nejdůležitější úkol vlády. K poskytování svých funkcí stát potřebuje solidní rozpočet, ze kterého bude tyto funkce financovat, ať už se jedná o zdravotnictví, sociální dávky (důchody a podpory), školství, justici…
Hodně se o tom mluví, je zdlouhavá snaha něco dělat, ale skutek utek či prezentovaná opatření jsou zcela nedostatečná. Osobně bych raději pár let utáhl opasek, kdybych pak věděl, že bude lépe než abych desítky let žil jakž takž s vědomím toho, že v budoucnu si to nevyhnutelně odskáču.
Když si budeme chtít opravit dům, taky nejdřív zkontrolujeme, zda na to máme, případně jestli jsme schopni si na to půjčit a splácet a za jakých podmínek a co si budeme muset odpustit (žádná dovolená, auto/lednice/televize bude muset pár let vydržet, omezení návštěv restaurací apod.).
Snaha vlády o konsolidaci státního rozpočtu mi nyní spíš připadá jako snaha opravit dům i když na to nemám a místo toho, abych si odpustil dovolenou a novou pračku, tak přestanu kupovat pečivo. Snaha zvýšit příjem a snížit výdaje stylem příliš málo, na špatných místech.
Neschopnost domluvit se napříč stranami
Je mi jasné, že problémy, které vidím ze strany vlády mohou být zapříčiněny i rozdílnými pohledy na daný problém mezi jednotlivými stranami či přisuzování rozdílných priorit na to, co je potřeba udělat.
Připadá mi, že neexistuje momentálně lídr, který by dokázal vyjednat podporu návrhům napříč stranami bez do očí bijících výjimek, nad kterými zůstává rozum stát.
Neochota provést potřebné nepopulární kroky
Nalijme si tichého vína. Dle mého je problém s domluvou mezi stranami způsoben tzv. strachem o koryta. Nikdo se nechce moc pouštět do nepopulárních kroků, které hrozí snížením počtů potencionálních hlasů v příštích volbách.
Vezměme si, jak se důchodová reforma přehazuje z jedná vlády na druhou (přehazuje, protože to, co letos vyšlo z vládních stran není reforma a problém s neudržitelnými penzemi neřeší), jak médii a společností rezonuje například úvaha o zvýšení daní, zavedení různých poplatků apod. Politici si jsou toho vědomi. Navzdory prohlášením, jak bude tato vláda jiná, se politici stále snaží, když už ne přímo zavděčit, tak alespoň nepokazit si to u voličů úplně.
Menší zlo
Určitě bych našel i další nedostatky, které vidím na současné vládě, ale myslím, že pro znázornění mého postoje je tento výčet dostačující. Možná vás teď může napadnout, proč tedy volím vládní strany a proč je hodlám podporovat i nadále.
Ano, všudypřítomné a dokola omílané menší zlo. Nevidím současnou vládu jako spasitele naší země. Neviděl jsem je tak ani před volbami. Pokud nejste fanatický podporovatel politické strany, pak málokdy vidíte svého favorita růžově. Výběr strany pak spočívá v pragmatickém zhodnocení, co může váš favorit dotáhnout a proti čemu se bude stavět. A podle svých preferencí si pak zvolíte toho, který sdílí vaše hodnoty.
Hnutí ANO mne za roky svého vládnutí v ničem nepřesvědčilo o tom, že bylo jakkoliv schopné posunout naši zemi dál. Hromada populistických a líbivých zavádějících frází není zrovna něco, co by mě oslnilo. Spíš jsem se podíval na to, kolik toho v době ekonomické prosperity dokázali udělat či to, jak řešili krizi. Spousta zbytečných výdajů ze státního rozpočtu formou předvolebních dárečků by byla v dnešní době sebevraždou. A hnutí ANO se momentálně ani netají tím, že něco takového by bylo ochotno udělat, kdyby bylo u moci.
Hnutí SPD se ani věnovat nebudu, protože to stejně nepovažuji za politický subjekt, který by dokázal fungovat ve vládě, což zmínily jak vládní strany, tak hnutí ANO.
Co další volby?
Takže ano, podporuji vládu. Je spousta věcí, za které jsem jim vděčný (zejména zahraniční politika a odhodlání konečně zmodernizovat zastaralou armádu), ale vidím i spoustu věcí, ve kterých dle mého vláda buď zaostává nebo nemá dostatečnou odvahu.
Hodil bych jim to znovu? Ano, hodil. I přes tu kritiku bych se stejně k jedné z vládních stran přiklonil. Ale spíše z nedostatku jiných alternativ než kvůli tomu, že bych byl jejich oddaným fanouškem a podporovatelem.
