Hlavní obsah
Lidé a společnost

Prozraďte národnost! Ukrajinci se po Romech stávají novým terčem nenávisti

Foto: Tomáš Prop / DALL-E 3

Útok v domažlické základní škole znovu ukázal, že část naší společnosti chce pouze rozdmýchávat nenávist proti „třídním nepřátelům“.

Článek

Úterní ráno přineslo šokující zprávu pro většinu společnosti – na domažlické základní škole pobodala žákyně své dva spolužáky. I když útok naštěstí neskočil tragicky a obě děti jsou nyní v domácím ošetřování, událost vyvolala značné obavy. Při pojmu základní škola nám na mysl ihned vyvstanou zranitelné děti, které někteří z nás teprve nedávno vedli za ruku na jejich první školní den.

Bylo tedy pochopitelné, že událost vyvolala emotivní reakci ve společnosti. Očekával jsem obvyklé obviňování policie, kritiku špatné výchovy, vlivu počítačových her, neřešenou šikanu…, ale emotivní vyjádření se soustředila zejména na spekulace, že dotyčná žákyně je Ukrajinka.

Sdělte nám národnost!

Klasicky byla nejaktivnější stará dobrá hlasitá menšina, která obviňovala policii z toho, že záměrně neuvádí národnost z důvodu, že se jedná o Ukrajinku. Tato tvrzení podnítila další nenávistné hlasy, které kritizovaly Ukrajince i naši pomoc válečným uprchlíkům, kteří si očividně neváží naší pohostinnosti. Objevily se i konspirační teorie, že svolaný krizový štáb má za úkol „srovnat notičky“ a zatajit národnost žákyně.

Že nejde o nahodilé komentáře, se ukázalo ve chvíli, kdy policie vystoupila a tyto spekulace vyvrátila.

Podobně se vyjádřil i ředitel školy Ivan Rybár, který uvedl, že se nejednalo o cizí státní příslušnici.

Znásilnění na Kilometrovce

Při čtení komentářů na sociálních sítích i v diskuzích, jsem si vzpomněl na památnou hlášku z herní série Fallout – „War. War never changes.“ (Válka. Válka se nikdy nemění.)

Obdobná situace se totiž odehrála i při nedávném případu z Plzně, kdy (tehdy) neznámý mladík přepadl dvě ženy a jednu z nich znásilnil.

Poté, co policie zveřejnila jeho podobu, ze které bylo jasné, že se nejedná o Roma ani o islámského migranta, prokázala část našich občanů neskutečné „nadání“ a jen podle kresby dokázala určit národnost pachatele. A jak jinak – mělo se dle nich jednat o Ukrajince. Vedle typických komentářů, které pravidelně viní Ukrajince snad i ze současné vlny veder či z toho, že jim do sodovky vlétla vosa, se začaly šířit lživé informace o tom, že napadené ženy popsaly útočníka jako cizince, který mluvil pravděpodobně ukrajinsky.

Když se ukázalo, že pachatelem je čtyřiadvacetiletý Čech, zavládlo z jejich strany naprosté ticho. Informace, která nezapadá do jejich vidění světa a nepotvrzuje jejich „pravdu“, přeci není důležitá. A přece nebudeme hanět vlastní, ne?

Střelba na FF

Podobný scénář se odehrál i v případě klánovické vraždy a následné střelby na Filozofické fakultě. Dezinfo scéna neztrácela ani minutu a okamžitě začala do éteru šířit lži o ukrajinském původu pachatele, který policie tají.

Vlnu předsudečné nenávisti neutnulo ani vyvrácení této spekulace. Někteří jen plynule přesměrovali svou nenávist na zasahující policisty a ministra vnitra Víta Rakušana za nezvládnutí situace, zatímco jiní beze studu pokračovali ve vytváření konspiračních konstruktů a tvrdili, že celá událost byla zinscenovaná – samozřejmě s cílem zakrýt, že se měl vraždy v Klánovicích dopustit Ukrajinec.

Před Ukrajinci byli cílem Romové

Tyto vlny předsudečné nenávisti přitom nevznikly až nyní za účelem hanění Ukrajinců. Před několika lety, kdy za všechny problémy našich neúspěšných a zahořklých spoluobčanů mohli Romové, se v kriminálních rubrikách pravidelně objevovaly výzvy ke zveřejnění národnosti (či barvy pleti) pachatele trestného činu.

Pokud se ukázalo, že pachatel nemá dle rozhněvané lůzy dostatečně světlý odstín pleti, rozjela se vlna nenávisti na plné obrátky a volalo se po odsunu a tvrdých nekompromisních zákrocích vůči těmto nepřizpůsobivým – tedy každému, kdo dle jejich definice nebyl dostatečně „český“.

Pokud se ale ukázalo, že pachatelem je dle jejich definice normální Čech, v lepším případě zbaběle mlčeli, a v horším případě zlehčovali daný čin nebo poukazovali, že ti druzí páchají horší věci, které ale policie, úřady či média kryjí a zamlčují.

Dezinformace, které zlidověly

K šíření a rozdmýchávání nenávisti se také často používaly dezinformace, které téměř zlidověly a byly přijaty za pravdivé.

Ještě poměrně nedávno jsem se setkal s názorem, že Romové dostávají „extra“ sociální dávky, které běžný (rozuměj bílý) Čech nedostane. A to údajně jen kvůli tomu, že jim je nebohé terorizované pracovnice na pracáku a sociálce raději ze strachu poskytnou. Další velmi oblíbený evergreen je tvrzení, že Romové celý život nikde nepracují a pak dostanou důchod vypočítaný z průměrné mzdy.

Každému trochu kriticky uvažujícímu člověku je jasné, že typ a výši dávky opravdu neurčuje Monika nebo Anička za pultíkem na úřadu a že pokud někdo nezískal potřebnou dobu pojištění, nemůže mu být přiznán důchod.

Že se nezměnila rétorika, ale pouze cíl, dokazují i dezinformace ohledně výše dávek, které měli Ukrajinci dle autorů manipulativních hoaxů dostávat. Díky součtu nesmyslných čísel, neexistujících dávek a naprostém ignorování pravidel vznikala alternativní realita, ve které se ukrajinským válečným uprchlíkům dostávalo vyšších desítek tisíc měsíčně.

Ve skutečnosti se jednalo o drasticky menší částky, jejichž vyplácení bylo postupně zpřísňováno s ohledem na výdělek a stav účtu. Tato fakta však nezapadala do rétoriky šiřitelů nenávist.

Na fakta se ale nehraje, cílem jsou city.

Nenávist se nemění

Stejně jako se dle tvůrců hry Fallout válka nemění, nemění se ani nenávist v naší společnosti a potřeba hledat obětní beránky, na které bychom mohli svalit vinu za naše vlastní neúspěchy. Ať už se jedná o drahé rohlíky, nízkou mzdu, rozvrácený státní rozpočet či geopolitickou situaci.

Nenávist zůstává stejná, jen se mění její oběti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz