Článek
Jedna z nejsledovanějších českých reality show – Česká domácí politická scéna – na své diváky chrlí jednu napínavější lahůdku za druhou.
Umělecká stand-up vystoupení u sněmovního pultíku, kde se hraje o to, kdo vydrží déle řečnit, než bude muset jít na malou, střídají soutěže v tom, kdo koho více urazí nebo setře. Pro milovníky sociálních sítí je připraven doprovodný program, ve kterém vystupující radostně dovádějí na TikToku, převlékají se do vtipných oblečků (třeba za hranolky), promlouvají s kohoutem nebo pořádají zájezdy do nákupních center sousedních států.
V dalším díle, který si na nás nachystala naše politická reprezentace, se vracíme do Poslanecké sněmovny, kde mají v nejbližších dnech naši zástupci rozhodovat o vydání předsedy hnutí SPD Tomia Okamury k trestnímu stíhání kvůli jeho lidové tvořivosti na předvolebních plakátech.
Podezření? Spáchání trestního činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Jistý závan xenofobie je nepopiratelný
Na rovinu si řekněme, že některé výroky předsedy hnutí SPD mají, kulantně řečeno, jistý xenofobní nádech. Ať už jde o jeho evergreen, který ho provází celou kariéru – paušalizování Romů, popírání romského holokaustu či ostrou kritiku migrace z muslimských zemí. Poté, co Rusko vojensky napadlo Ukrajinu, přidal do svého repertoáru ještě slovník, za který by se nemusel stydět ani samotný Dmitrij Medveděv.
Není tedy divu, že i jeho předvolební plakáty odrážely postoje hnutí SPD. Zejména pak dva exempláře, které sklidily vlnu pobouření, žalob a trestních oznámení. Na prvním se tyčila postava zakrváceného černocha s nožem v ruce a úderné heslo: „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu. Stop migračnímu paktu EU!“ Na druhém, který volá po omezení podpory pouze pro ty rodiny, kde děti plní školní docházku, zase umělá inteligence vyplivla dvě romské děti kouřící cigarety (protože v SPD nejspíš vědí, že u bílých rodin se nic takového neděje).
Zaslouží si ale tato tvořivost Tomia Okamury trestní řízení?
Nerad se zastávám Tomia Okamury, ale jako člověk, který tíhne k liberalismu (ne k tomu současnému hybridu socialismu s osekanými prvky liberalismu, který je dnes in vydávat za liberální demokracii), musím konstatovat, že samotné trestní stíhání pro rasismus (zjednodušeně řečeno) spíše zavání pokrytectvím – nebo, jak by řekl Patrik Nacher, dvojitým metrem.
Netvrdím, že svoboda slova má být neomezená. Otevřená předsudečná nenávist či výzvy k násilí nesmí být tolerovány. Přesto jsem si ani jednoho na těchto plakátech nevšiml. Zavání to rasismem či předsudečnou nenávistí vůči Romům a migrantům jiné barvy pleti stejně jako zkažené pivo zapáchá po octu a zatuchlině? Bez pochyby ano. Jsou ale přímo rasistické? To si osobně nemyslím.
Pokud by plakát SPD volal po otevřené ostrakizaci osob jiné národnosti, barvy pleti či vyznání, pak by to bylo o něčem jiném. Jsem si jistý, že například plakáty volající po likvidaci, násilí či vyhnání osob jiné barvy pleti by trestní stíhání zasloužily – a i já bych ho v takovém případě uvítal. To ale není tento případ.
Nová norma posouvá hranu morálky
Nepopírám, že plakáty jsou, mírně řečeno, morálně na hraně. Zejména když tuto předvolební kampaň zkoumáme ve vakuu. Ale když se podíváme na plochu, po které balancuje naše politická kultura…
Každý, kdo alespoň občas sleduje tuto reality show, si mohl všimnout, jak od pultíku zaznívá při každé možné (i nemožné) příležitosti kritika názorových oponentů a obviňování protistrany ze všech útrap a nedostatků domácí i mezinárodní situace takovou kadencí, že bych se nedivil, kdyby salva obvinění zamířila i na náhodně procházející uklízečku.
Lídři dvou nejsilnějších poslaneckých klubů po sobě štěkají, že ten druhý je agentem, vlastizrádcem, zaprodancem Bruselu či sluhou Kremlu, že je ruským lokajem nebo ukrajinským premiérem. Zaznívají obvinění o tom, kdo „zabil lidi cez padáky“ nebo kdo je spoluodpovědný za desítky tisíc úmrtí během pandemie covid-19. Předvolební plakáty straší společnost tím, že naznačují, že nás protikandidát zatáhne do války nebo do područí Kremlu.
Nevidím tedy, v čem je tak zásadně horší předvolební kampaň hnutí SPD, která se svými vyhraněnými plakáty a zjednodušujícími hesly zaměřila především na emoce svých potenciálních voličů. Samozřejmě, že si nemusela ze škály emocí vybrat zrovna nenávist a strach… Na druhou stranu, proč ne, když to je právě v naší současné politické kuchařce všemi stranami bráno jako záruka dobře navržené politické kampaně?
Smrdutý obraz naší pokrytecké politické kultury
Z mého osobního pohledu je kampaň hnutí SPD pomyslnou třešničkou na zapáchajícím dortu české domácí politické scény. Ale vzhledem k tomu, jak si naši političtí reprezentanti sami nastavili plochu politické kultury, nevidím v ní nic (bohužel), co by výrazněji vybočovalo z nového normálu.
Chápu, že policisté prověřují (nikoliv obviňují), zda nebyl spáchán trestný čin. Co ale absolutně nepochopím, jsou ohlasy koaličních politiků, kteří pomalu planou spravedlivým ohněm odplaty. Ukazují na špínu na rukou svých politických oponentů, přitom nevidí, že s nimi sami stojí po kolena v blátě. Bránit se tím, že to je něco jiného, protože ten druhý má bláto i na hlavě, není zrovna to, co bych si představoval pod pojmem důstojná reprezentace mých zájmů.
Osobně bych byl raději, kdybych na předvolebních plakátech viděl vzkazy, které budou cílit na emoce jiným způsobem – například nadějí a optimismem, deklarováním vlastních sil a předností svého programu, místo zkratkovitých a nic neříkajících hesel. Raději bych viděl snahu přesvědčit voliče pozitivní vizí než úsilí o pošpinění politických a ideologických konkurentů, které je následně omlouváno řečmi o nadsázce a alegorii ve stylu já nic, já muzikant.
Vzhledem k tomu, jakým směrem se ale poslední léta ubírá naše politická kultura, mám pocit, že se dříve dočkáme pěstních soubojů u pultíku či hlasování pomocí meče po vzoru středověkého božího soudu.
