Článek
Nedávno jsem zde přečetl článek, ve kterém se autorka pozastavuje nad tím, že se poslední dobou setkává čím dál častěji s nenávistnými reakcemi kvůli své podpoře bránící se Ukrajiny. Nebude reagovat ani tak přímo na článek, ale spíše na diskuzi pod ním. Protože tam se opět urodilo několik velmi zajímavých názorů.
Nebudu se pozastavovat nad tím, že diskutující se jali svou vulgaritou dokázat autorce, že její řeči o agresivitě jsou výmysl. Stejně tak je pod mou úroveň, ač jsme velkým fanouškem sci-fi žánru, se po sté (za poslední měsíc) vyjadřovat k názorům, které čerpají alternativní pravdu o alternativní historii z alternativních zdrojů. Co mne však zaujalo, byl často opakující se narativ o našich penězích, se kterými stát nakládá bez našeho souhlasu.
„V pohodě, když to děláte za své peníze. A ne že vláda bez souhlasu lidí pošle více jako 48 mld. Kč a pak nejsou peníze na důchody atd.“
„A teď musíme povinně podporovat Ukrajinu - což je to samé. A také se nás nikdo neptá jestli s tím souhlasíme či ne. Ještě dokonce se kvůli ní zadlužujeme my i EU. A obyvatel se také nikdo neptá.“
„Souhlasím,jsou to vaše peníze jak píšete,ale nesouhlasím,aby se tam posílali naše společné peníze, které ukradli důchodcům.“
Vzhledem k tomu, že jsem se s těmito podivnými myšlenkovými pochody setkal už několikrát, je až zarážející kolik lidí má závažné mezery v základních znalostech.
Státní rozpočet – je plán finančního hospodaření státu, který zajišťuje ekonomické, sociální a politické funkce státu. Navrhuje ho vláda a předkládá ho ke schválení Poslanecké sněmovně. Po jeho schválení rozhoduje o využití prostředků jednotlivých kapitol státního rozpočtu vládu a jednotlivá ministerstva.
Zastupitelská demokracie – jak už samotný název vypovídá, v Česku si u voleb vybíráme své zástupce, kteří za nás pak rozhodují. Podle výsledků voleb a povolebních jednání se utvoří vláda, která reprezentuje zájmy většiny lidu. Samozřejmě nikdy to nebude dle přání všech (dívám se na tebe tiché víno a spol.).
Tyto naprosto elementární definice nám tak dávají odpověď na otázky, která trápí některé naše lidi – proč se jich nikdo nezeptá, jestli souhlasí s využitím prostředků státního rozpočtu nebo proč si vláda nevyžádá nejdříve souhlas lidí. Odpověď je jednoduchá – o rozpočtu a využití jeho prostředků rozhoduje vláda, které voliči už souhlas dali u voleb do Poslanecké sněmovny.
Jak absurdní je přístup zmiňovaný v diskuzích, se můžeme přesvědčit, když si za podporu Ukrajiny dosadíme jiné libovolné téma:
Nesouhlasím, aby se zvyšovaly důchody z našich společných peněz. Kdo chce důchodcům pomoct, ať jim přispěje sám ze svého.
Vláda bez souhlasu lidí dává miliardy na dálnice z našich daní a poté nemáme dostatek peněz na školství.
Nikdo se nás nezeptal, jestli souhlasíme se zastropováním energií. Navíc se kvůli tomu náš chatrný rozpočet dále zadlužuje.
O našich společných penězích si tak můžou lidé debatovat například doma nad společným manželským účtem. Tam se můžou i pohoršovat nad neoprávněným využitím společných prostředků za kadeřníka či permanentku na fotbal. A nic jim nebrání si svobodně stanovit pravidla o tom, že k čerpání prostředků bude zapotřebí souhlas obou přispěvatelů.
