Článek
V současném multipolárním světě mezi „největší hráče“ patří USA, Čína, EU, Rusko, Velká Británie a Japonsko. S tím, že v blízké budoucnosti se k nim připojí země jako je Brazílie, Indie či například Korea nebo Indonésie.
Takže jak si vlastně vyložit řeči Putina o tom, že bojuje za multipolární svět, když momentálně žijeme v multipolárním světě, kde se navíc brzy objeví další silní hráči, se kterými se bude muset počítat?
Problém pro Rusko je jednotná Evropa, která nebude v jeho sféře vlivu, ale bude na mezinárodní scéně vystupovat jako jednotná silná mocnost.
Troška historie
Představme si multipolární svět, kde moc leží v rukách mnoha menších států, kteří prosazují nezávisle na sobě své vlastní zájmy, svou vlastní politiku. Řekněme Německo, Francie, Velká Británie, Japonsko, Rusko, Čína, Polsko, Itálie… V tomto modelu si každý hraje na svém písečku a pokud to není k jeho prospěchu, kašle na ostatní. Netřeba chodit daleko – 1938 a anšlus Rakouska Hitlerem, kdy západní mocnosti reagovaly vskutku tvrdě a rázně odsoudily toto porušení Versailleské smlouvy. Poté zinscenované útoky na sudetoněmecké občany, na které byla přichystána propaganda ohledně ochrany německy mluvícího obyvatelstva a anexe části našeho území (naprostá totožnost s postupem Ruska při jeho invazích je samozřejmě čistě náhodná), ke kterému nás dotlačila Francie s Velkou Británií.
Invaze Gruzie, anexe Krymu, rozpolcená Evropa
Jedním velkým skokem se přesuňme do roku 2008 respektive 2014, kdy Rusko provedlo invazi a okupaci Gruzie respektive Krymu. Jaká byla odpověď Evropy? Nejednotná. Některé státy to rázně odsoudily, další to mlčky ignorovaly a některé tomu i opatrně zatleskaly či jako náš (naštěstí už) bývalý prezident Miloš Zeman, který možná opět pod vlivem zákeřné virózy v případě Krymu de facto souhlasil a poté označil celou věc za vyřízenou.
Válka a záblesk sjednocené Evropy
Porovnejme reakci na toto porušení mezinárodního práva s reakcí Evropy z roku 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu a rozpoutalo regulérní válku. Ta změna je znatelná a myslím, že nezaskočila pouze Putina, ale i zbytek světa včetně samotné Evropy. Přišlo rychlé a jednotné odsouzení invaze, humanitární i vojenská pomoc, která neměla v historii novodobé Evropy obdoby. Rychlé zavedení sankcí. Opozice na mezinárodní úrovni. Vypovězení diplomatů, přetrhání smluv v oblasti energetiky…
Běda nám, zase ten zlý Západ
A přesně v tento moment začal Kreml tklivě plakat a bědovat nad nespravedlivostí současného světa, začal vykreslovat sebe sama jako oběť (což je vlastně národní sport RF) zlého Západu a pasoval se do role bojovníka za multipolární svět. Nezapomněl samozřejmě zmínit, že v jeho očích to znamená rozpad zlého kolektivního Západu a nastolení Ruska jako té hlavní mocnosti, která k sobě láskyplně přivine evropské státy, které se budou chovat přátelsky k Rusku. Vskutku multipolární svět se vším všudy – místo silné Evropy – silné Rusko.
Trocha optimismu na závěr
Při pohledu na tu hrůzu a utrpení, které Rusko rozpoutalo, je následující věta možná až nemístná, ale přesto děkuji Putinovi, že dokázal to, co by Evropa sama nikdy nedokázala – sjednotit ji. Ať už se jedná o vzájemné přiblížení států okupovaných Sovětským svazem či podle mého i větší sblížení opomíjené východní části Evropy s tou západní. I já se osobně začal zajímat více o země, které jsem předtím opomíjel, o jejich historii, kulturu, jazyk – Polsko, Ukrajinu, Baltské státy, Gruzii, Moldavsko či Rumunsko.
Ruský sen o rozšíření sféry svého vlivu vzal za své. Teď už jen doufat v brzké úspěchy Ukrajiny na bojišti, aby místo utrpení mohla začít obnova jejího území.
