Že Rusko není náš nepřítel? Myslím, že přítel se chová jinak

Celkem pravidelně se setkávám (v digitálním prostředí i v reálu) s jedinci, kteří hrdě zastávají názor: „Rusko není náš nepřítel.“ Pokud zájmeno náš zahrnuje například skupinku vlastenců, kteří hrdě nosí Zetko, svatojiřskou stuhu či podobiznu Vladimíra na prsou, chápu. Jestli ale má zájmeno v této větě představovat Česko, tak tam už bych nad pravdivostí tohoto tvrzení polemizoval.

Každý máme asi nějakou představu, jak by se měl kamarád chovat. Pojďme se jen zběžně mrknout, jak se k nám chovalo v posledních letech Rusko a jestli mu teda křivdíme, když ho označujeme za hrozbu.

Odpověď by přesto mohla být velmi krátká – v roce 2021 jsme se společně s USA stali spoluzakladateli prestižního klubu Nikoliv přátelských zemí, do kterého nás zařadilo samotné Rusko.

A co jsme udělali tak významného, že jsme si vysloužili tuto mezinárodní poctu a ocitli jsme se na ruském blacklistu? Odpověď je jednoduchá.

Dovolili jsme si reagovat na zjištění BIS o zapojení agentů ruské rozvědky GRU do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, v důsledku kterého přišli o život i dva občané naší země.

I když se tehdy někteří politici snažili umést celou událost pod koberec – Babišův útok na zboží bulharského obchodníka, Klausův vykonstruovaný strašák či Zemanovy neexistující důkazy – zareagovala vláda rozhodně. Rosatom byl vyloučen z tendru na dostavbu Dukovan, bylo vyhoštěno 18 ruských diplomatů.

Rusko ale kromě bombového útoku na našem území dokázalo jednat i více v rukavičkách. V roce 2021 rozjelo Rusko nátlakovou hru s cílem urychlit schválení a otevření plynovodu Nord Stream 2 či přesvědčit státy EU o rizicích nákupech na spotu a dotlačení států k podpisu dlouhodobých smluv. V obou případech by tak Rusko těžilo z prohloubení závislosti EU na jeho nerostných surovinách.

Snížení dodávek oproti předešlým letům probíhalo po celý rok 2021. Za poslední čtyři měsíce roku 2021 se dokonce ruský export do EU snížil meziročně dokonce o 24%. Výsledkem byl pak prudký nárůst cen, který jsme samozřejmě pocítili i u nás. Vzhledem k tomu, že ani vysoká cena plynu nepřiměla Rusko využít této situace a vytěžit co nejvíc z navýšení dodávek do EU, bylo jasné, že se jednalo spíše o geopolitickou než obchodní taktiku.

Russia's Gas Export Strategy and EU Market Upheaval: A Comprehensive Analysis (enerdata.net)

Že to není moc kamarádské asi není třeba dodávat. Ale stále se lidé můžou chlácholit skutečností, že holt byznys ani politika není křišťálově čistá a sem tam je potřeba přitlačit na pilu.

Jako ne příliš přátelské by se pak ale bezesporu dalo hodnotit video z ruské státní propagandistické stanice RT. Video předpovídá pomalu apokalyptické budoucí vánoce v EU, a vysmívá se jí, že kvůli protiruským postojům zůstane bez energií a propadne se do bídy.

O další předpověď se pokusil i Gazprom, který natočil video o mrznoucích evropských městech poté, co technik Gazpromu otočí ventilem a zastaví export plynu do Evropy.

Podobnou rétoriku nejspíš naprostou shodou okolností razili i svolávači různých demonstrací či samozvaní odborníci na energetiku, kteří hlásali, že bez ruského plynu se neobejdeme, že budeme všichni v zimě mrznout kvůli sankcím apod. Naštěstí se znovu jednalo pouze o proruskou propagandu a hrozby se nezakládaly na skutečnosti.

O tom, že je Rusko mistrem v šíření své propagandy a že se snaží o rozložení jednoty zemí EU a jejich podpory Ukrajiny, mluví tajné služby po celé Evropě už nějaký ten pátek. Zjištění naší zpravodajské služby BIS o tom, že Rusové prostřednictvím firmy Voice of Europe platili evropským politikům, kteří se staví proti podpoře Ukrajiny a razí heslo Rusko není nepřítel, proto nebylo žádným překvapením.

Že dávalo Rusko prostor v médiu Voice of Europe (rádoby)politkům z SPD, Trikolóry, PRO, Václavu Klasovi a dalším, kteří volají po konci podpory Ukrajiny, zrušení sankcí, případně o vystoupení z NATO a EU (ale rozhodně nejsou proruští :D ) je alarmující. Ale uplácení politiků, kteří sdílí vizi Ruska, případně financování jejich kampaní do evropských voleb, je už přeci jenom o nějaký ten level výše.

V kyberprostoru se Rusko pohybuje už několik let velmi zdatně. A nikoliv jen při šíření své propagandy, kterou se snaží ovlivnit veřejné mínění. Bezpečnostní experti už od prvních dnů války poukazují na skutečnost, že proti zemím, které podporují bránící se Ukrajinu, cílí hackerské útoky z Asie (na naši zemi většinou z Ruska). Celkem aktivní je na našem území zejména ruská hacktivistická skupina NoName057(16), která opakovaně míří na české webové stránky DDoS útoky. Za jejími úspěchy jsou přetížené a nedostupné stránky bank či státních institucí

DDoS útoky samy o sobě jsou pro běžné uživatele spíše nepříjemné než nebezpečné. Většina z nás bezesporu přežije několikahodinový výpadek webových stránek státních institucí. U bank je to už více bolestné, ale svět se kvůli tomu nejspíš nezhroutí.

Za podstatně výrazně nebezpečnější lze pak požadovat nedávný ruský útok například na signalizační systémy a sítě Českých drah, který dle ministra dopravy Martina Kupky vyřadil z provozu prodej jízdenek, ale hlavně vyvolal obavy ze zásahu do signalizace, což už není pouze nepříjemnost, ale potenciální přímé ohrožení životů.

Sám jsem překvapen kolik přátelských kroků vůči nám Rusko v posledních letech podniklo. Samozřejmě by se dalo pokračovat dále – ať už je to narušení dodavatelských řetězců (např.ocel Metinvest), zhoršení bezpečnostní situace (vyšší výdaje na obranu), geopolitické nejistoty á další.

Upřímně - připadají vám tyto kroky jako kroky přítele či partnera? Osobně si myslím, že si Rusko zaslouží figurovat na listu nepřátelských zemí ČR (nebo zemí nikoliv přátelských). Ti, kdo pak hlásají, že Rusko je vlastně náš kámoš, by se měli zamyslet, za kterou zemi vlastně kopou.