Článek
Jedinou smysluplnou cestou je, aby daly odpolitizované správní rady zdravotním pojišťovnám jasný pokyn, aby financovaly jen tu péči, na kterou mají prostředky. A pokud stát zároveň lidem umožní připlatit si nadstandardní péči, bude v systému peněz opět dost, aniž by bylo potřeba dále vysávat státní rozpočet nebo zvyšovat už tak vysokou cenu práce. Tyto soukromé prostředky přitom budou tlačit na efektivitu a bude jasně vidět, která zdravotnická zařízení mají důvěru pacientů a která by dávalo mnohem větší smysl přetvořit třeba na zařízení sociální péče.
Vedle zajištění finanční stability systému bude Hospodářská komora ČR dál tlačit na snižování administrativní zátěže v oblasti pracovně-lékařských služeb, hygieny práce a zdravotních benefitů. Řadu změn se nám už povedlo prosadit, ale stále je ještě co škrtat a snižovat zbytečné náklady na administrativu.
Úplně stejně by měl zbytečná omezení pan ministr škrtat i uvnitř zdravotního systému. Je nejvyšší čas dát více pravomocí zdravotním sestrám a posílit roli praktických lékařů, včetně rozvolnění preskripce léků. Výraznou modernizací musí projít i lékárenství, protože nedává smysl, že lékař může s využitím telemedicíny diagnostikovat angínu, může pacientovi poslat eRecept – ale pro předepsané léky musí pacient bez ohledu na svou nemoc fyzicky do lékárny. A tohle je jen jeden z mnoha benefitů digitalizace českého zdravotnictví, kde máme co dotahovat.
Z pohledu zaměstnavatelů je ale nejdůležitější, aby se výrazně posílila role prevence. Díky Ústavu zdravotnických informací a statistiky poprvé vidíme, kolik nás jednotlivé nemoci stojí nejen na léčení, ale i na sociálních dopadech včetně absencí či změněné pracovní schopnosti. A stejně tak uvidíme, jaká je nemocnost v různých sektorech ekonomiky. Díky těmto datům bude výrazně jasnější, jak by měly jednotlivé firmy zacílit své preventivní programy a nabídku zdravotních benefitů.
Základní rámec pro prevenci ale musí stanovit stát. Dobrou inspirací, jak to dělat, je třeba Národní kardiovaskulární plán, reforma preventivních prohlídek nebo třeba nová pravidla pro školní stravování. Systém prevence totiž nebude nikdy účinný, pokud se bude spoléhat pouze na lékařské intervence. Musíme totiž začít už u omezování alkoholu, kouření a především stravy, plné cukrů, tuků a soli. Právě špatné stravovací návyky, ve kterých dominují vysoce zpracované potraviny, jsou nejvýznamnější příčinou civilizačních chorob obyvatel Česka. A zde musí ministr zdravotnictví začít hrát významnější roli.
Začít by měl tím, že převezme agendu nutričního značení a obecně zdravé výživy z ministerstva zemědělství, kde úředníci jakékoliv pozitivní změny dlouhodobě blokují a za největší úspěch nedávného českého předsednictví Evropské unii vydávají to, že zabránili zavedení celoevropského systému nutričního značení, který by lidem usnadnil výběr zdravějších potravin v každé kategorii.
Velká debata se po celém světě vede o negativních dopadech ultrazpracovaných potravin na lidské zdraví. Jsme proto připraveni s ministrem zdravotnictví spolupracovat na osvětových kampaních a propagaci zdravého stravování i lepší informovanosti spotřebitelů o kvalitě a složení potravin. Důležitý bude také tlak na reformulace potravin, tedy snižování obsahu cukrů, tuku či soli. Privátní značky řetězců v tomto zlepšování kvality potravin mohou být dobrou inspirací pro značkové výrobky, kde jsou změny mnohem pomalejší, nemluvě o tom, že se stále řada značkových potravin produkuje v různých verzích pro různé části Evropy.
