Článek
Přátelský rozhovor, který se zvrtnul
Seděly jsme v kavárně a povídaly si o běžných věcech. Když jsem řekla, že mě čeká kontrola a že se na ni chystám tím, že se předem oholím, myslela jsem, že to vyvolá maximálně vtipnou poznámku. Jenže její reakce byla všechno, jen ne kamarádská.
Tvrdá slova od někoho blízkého
Podívala se na mě a s ironickým úšklebkem řekla: „To děláš jen proto, abys na doktora působila, nebo co? Připadáš mi úplně povrchní.“ Tón jejího hlasu byl ostrý a cítila jsem, jak ve mně stoupá horko. Byla jsem v šoku, že zrovna ona, která většinou chápe moje drobné zvyky, mě takhle shodila.
Pocit ponížení
Bylo mi trapně. Místo aby se zeptala, proč to tak mám, rovnou mě označila za někoho, kdo si dělá starosti kvůli nesmyslům. Připadala jsem si, jako bych udělala něco špatného, jenže ve skutečnosti jsem se jen podělila o osobní detail. Mlčela jsem a snažila se rozhovor stočit jinam, ale uvnitř mě to hodně zasáhlo.
Proč na tom trvám
Doma jsem si v hlavě znovu přehrávala její slova. Uvědomila jsem si, že pro mě není holení otázka toho, jak na někoho zapůsobím. Je to o mém vlastním komfortu. Návštěva gynekologa je pro mě vždy trochu nepříjemná, a když se cítím upravená, zvládám ji lépe. Přirovnala bych to k tomu, že si člověk vezme čisté oblečení na důležitou schůzku, i když ví, že to druhé straně může být jedno.
Přátelství dostalo trhlinu
Od té chvíle jsem začala vnímat naše rozhovory jinak. Nešlo jen o ten jeden výrok, ale o způsob, jakým mě srazila. Bylo mi líto, že místo podpory a respektu přišla kritika a posměch. Možná se na věci díváme odlišně, ale přece by to nemělo znamenat, že jedna z nás má právo soudit tu druhou.
Ticho, které mezi námi zůstalo
Když jsme se viděly příště, už jsem to téma neotevřela. Ale v hlavě mi pořád leželo, jak snadno dokáže pár vět změnit atmosféru mezi dvěma lidmi. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli jí můžu svěřovat svoje drobné zvyky bez obav, že mě znovu shodí. A to je pocit, který ve mně zůstal mnohem déle než samotná návštěva gynekologa.
