Článek
Každý den mě bombardují zprávy o podvodech. O tom, jak někdo naletěl údajnému policistovi, falešnému bankéři či podvodníkovi, který člověku radí koupit bitcoiny, aby „ochránil své peníze“. Jako libertarián si říkám – jak je možné, že i v takhle přeinformované době lidé stále věří autoritám víc než vlastním očím a rozumu?
Mám účet prakticky u každé banky, a s tím se pojí i každodenní vlna varování o nové zločinecké metodě. Údajně volají policisté, ruší účty, zmrazují finance, vyzývají k převodům na „bezpečné účty“. Každý den nové oběti. A člověk si klade otázku – jak je to vůbec možné?
Oběti nejsou jen senioři
Kdyby šlo o seniory nad 70 let, dalo by se to částečně pochopit. Věk s sebou nese důvěřivost, úbytek pozornosti nebo počínající demenci. Jenže zarážející je, že obětí těchto podvodů se často stávají lidé mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Lidé, kteří znají internet už čtvrt století, mají zkušenosti s online světem i s tím, že podvodníci tu byli vždy.
Problém je ve slepé poslušnosti
Z libertariánského pohledu vidím klíčový problém jinde – ve slepé poslušnosti autoritám, kterou stát od dětství pěstuje. Od školky jsou lidé vedeni k tomu, že to, co říká paní učitelka, doktor nebo policista, se prostě nezkoumá. Že rozumný člověk poslouchá. Že pochybovat je drzost. Výsledek? Když se ozve hlas „policisty“, mozek vypne a přepne do režimu podřízenosti.
Stát učí poslušnost místo kritického myšlení
Těmito zvyky a mentálními vzorci vzniká prostředí, kde manipulace funguje bez násilí. Stačí autoritativní hlas, uniforma nebo logo banky a člověk sám předá cizímu člověku své peníze. Protože „říkali to přece ti, co to vědí líp“. A to je přesně ten moment, kde stát, místo aby lidi vedl ke svobodě a kritickému myšlení, selhává. Místo sebevědomých občanů vychovává poslušné klienty systému.
Řešení existuje, ale není snadné
Řešení přitom existuje, ale není snadné. Zbavit se slepé poslušnosti nejde přes noc. Vyžaduje to celé generace. Naučit se pochybovat, klást otázky, nevěřit ničemu jen proto, že to říkají „lidé s autoritou“.
Skutečně svobodná společnost začíná u jedince, který si dovolí říct: „Počkejte, ukažte mi důkaz.“ Dokud tohle nebude přirozený reflex většiny, budou mít podvodníci vždycky otevřené dveře – nejen do našich účtů, ale i do našich hlav.
