Článek
Kdo dovolí, aby takto masivní finanční škoda vznikla z nedbalosti, musí nést odpovědnost. Nejde o to ji zavírat do vězení, což jen zatíží daňové poplatníky, ale aby nahradila škodu vlastní prací třeba i za minimální mzdu po zbytek života. Kdo takovou chybu udělá, musí za ni zaplatit. Odpovědnost není jen prospěch bez následků.
Hloupost by neměla být bez následků, ale trest nesmí být destruktivní
Je překvapující, jak ekonomka mohla naletět tak základnímu triku podvodníků. Když někdo nereflektuje jasný vzorec: volá policie, volá bankéř, převáděj peníze, aniž by to ověřil, není oběť, ale spolupachatel. Hloupé chyby musí mít cenu, jinak se to bude opakovat donekonečna. Ovšem trestat vězením je hloupost a plýtvání veřejnými penězi; místo toho by měla škodu odpracovat, není to sociální program, ale základ spravedlnosti a osobní odpovědnosti.
Vina státu a školství: výchova k poslušnosti ničí kritické myšlení
Skutečným problémem je ale systém, který k tomu vede - státní školský systém, který učí děti poslušnosti namísto kritického myšlení. Jakmile zazní autorita - třeba v roli policisty - lidé automaticky přijmou, co slyší, vypnou obrané mechanismy a ztratí schopnost pochybovat a ověřovat fakta. To dělá z obyčejných lidí snadnou kořist pro podvodníky. Proto je nutné přestat děti vychovávat k poslušnosti a začít je učit samostatnému a kritickému uvažování.
Jak dál: Výzva k osobní zodpovědnosti a vzdělání
Pokud chceme zabránit podobným případům, musíme jasně stanovit pravidla odpovědnosti a zavést je do praxe. Každý, kdo chybuje, musí nést následky, a zároveň je třeba reformovat vzdělávací systém tak, aby podporoval samostatné rozhodování a ne slepou poslušnost. To je jediná cesta, jak posílit odolnost společnosti vůči manipulacím a zachovat svobodu jednotlivce.
