Článek
Tak prý poslanec Jindřich Rajchl natáčel pornografii. No a co? Pokud všichni dělali, co dělali, dobrovolně, je to jejich věc. Upřímně – kolik politiků se svléká mnohem víc, když obrazně prodávají své ideály, hodnoty a svědomí za pár hlasů nebo funkcí? V tom srovnání je pornoprůmysl skoro poctivější byznys.
Politik není nadčlověk
Fascinuje mě, že i po třech desetiletích demokracie spousta lidí stále vidí poslance jako moderní šlechtu. Jako by měli být morálně i životně něco víc. Nejsou. Když jdou na záchod, nedělají tam jahody. Jsou to lidé se stejnými slabostmi, chybami i potřebami jako kdokoli z nás. Dělat z nich polobohy nebo naopak démony je prostě dětinské.
Opravdová otázka není o morálce, ale o svobodě
Je mi naprosto jedno, jestli pan Rajchl někdy lhal, nebo měl minulost, kterou by si jiní nechali pro sebe. Nechci po politicích morální čistotu, ale konzistentní vztah ke svobodě. Zda chtějí lidem přikazovat, zakazovat a omezovat jejich život – nebo naopak podporovat svobodnou volbu, podnikání a projevy. Tohle je podstata, ne bulvární moralizování.
Skutečná hodnota práce
Upřímně si mnohem víc vážím lidí, kteří pracují v průmyslu pro dospělé, otevřeně přiznávají, čím se živí, a nikoho neokrádají, než drtivé většiny úředníků, kteří si hrají na nepostradatelné, ale ve skutečnosti jen brzdí systém a vysávají energii i peníze z těch, co skutečně něco vytvářejí. Mám větší respekt k matce samoživitelce, která má OnlyFans a snaží se uživit dítě, než k línému byrokratovi, který z lidí vysává hodnotu a nazývá to „prací pro stát“.
Společnost pokrytců
Žijeme ve společnosti, kde se polovina národa pohoršuje nad pornem – a druhá polovina ho potají sleduje. Ta samá společnost pak bez mrknutí oka volí lidi, kteří omezují svobody, přikazují, jak máme žít, a přitom sami žijí jinak, než hlásají.
Kdo tu má pak morální problém?
