Článek
Dnes se stala tragédie – srazily se dva vlaky a zranilo se až 40 lidí. Jako libertarián to bohužel chápu velmi dobře. České dráhy, protože fungují jako státní podnik, stále nemají plně automatizované elektronické bezpečnostní systémy a spoléhají na lidský faktor. A my přeci empiricky víme, že člověk chybuje a neselhává jen občas – selhává pravidelně.
Milionové odměny versus bezpečnost cestujících
Představenstvo Českých drah inkasuje milionové odměny, zatímco běžní lidé se na kolejích zraňují a někteří dokonce umírají. Tohle není náhoda, je to systémové selhání. Když nejsou peníze propojené s odpovědností za výsledky, vzniká prostředí, kde se upřednostňují osobní benefity před investicemi do bezpečnosti.
Politické trafiky místo modernizace
České dráhy se staly místem, kam se „upíchávají“ bývalí politici na dobře placená místa. Primárním cílem není efektivita nebo bezpečnost cestujících, ale zaměstnat co nejvíce lidí, aby statistiky nezaměstnanosti vypadaly líp. To je přesně ta zvrácená logika státního monopolu – místo aby sloužil lidem, slouží politickým zájmům.
Kdo zaplatí milionový zásah záchranářů?
A teď si pojďme spočítat skutečné náklady. Při podobných nehodách se aktivuje celý integrovaný záchranný systém – desítky hasičů, záchranářů, vrtulníky, ambulance. Takovýto masivní zásah stojí několik milionů korun. A kdo to celé zaplatí? Opět daňový poplatník – skrze daně a zdravotní pojištění. Každý transport do nemocnice, každá hodina práce záchranáře, každý let vrtulníku – to všechno jde z našich kapes.
Daňoví poplatníci platí cenu za neefektivitu
Materiální škody u podobných nehod přesahují stovky milionů korun, ale k tomu je třeba přičíst náklady na zásah, ošetření zraněných, dlouhodobou zdravotní péči. A kdo to financuje? Daňový poplatník. Ten financuje neefektivní systém, kde chybí motivace k inovacím a kde není nikdo skutečně odpovědný za výsledky. Soukromé společnosti v konkurenčním prostředí by si nemohly dovolit takové selhání – zákazníci by jim utekli.
Technologie existují, chybí vůle je zavést
Rok 2025 a stále nemáme plně automatizované zabezpečovací systémy, které by lidské selhání minimalizovaly. Technologie existují, používají se jinde ve světě, ale u nás chybí vůle je implementovat. Protože investice do bezpečnosti nejsou tak viditelné jako nová kancelář pro ředitele nebo další vrstva managementu
