Článek
Jako libertarián poslouchám pořád dokola stejnou mantru: „Kdo by bez státu stavěl a udržoval silnice?“
Jenže pak přijde první mráz, první sněhový poprašek – a dálnice stojí, bouračky všude, led jak kluziště.
Tak na co ten stát vybírá ty miliardy na daních, když nedokáže zajistit ani obyčejnou sjízdnost silnic?
Nejde o závěje, ale o neschopnost
Nebavíme se o kalamitě století a dvoumetrových závějích.
Bavíme se o pár stupních pod nulou a normálním sněhovém poprašku.
Meteorologové dopředu hlásí mráz i sněžení, všechno víme předem – a stejně je výsledek každý rok stejný: kolaps, zácpy, nehody.
Tohle není nečekaná přírodní katastrofa, tohle je obyčejná neschopnost.
Mýtus „bez státu by nebyly silnice“
Když řeknu, že daně jsou loupež, okamžitě slyším: „Bez státu bys nikam nejel, nebyly by silnice.“
Realita? Stát má monopol, bere si peníze násilím a přitom selhává i v tak základní věci, jako je zimní údržba.
A ti samí lidé, co křičí, že stát je nezbytný, najednou úplně ignorují, jak zoufale nefunguje v praxi.
To je ta největší absurdita – slepá víra v instituci, která se rok co rok usvědčuje z neschopnosti.
Politici: víc peněz, víc problémů
Když se ukáže problém, politici spustí svůj oblíbený refrén: „Musíme tam nalít více peněz.“
Tohle není řešení, tohle je intelektuální lenost.
Pokud systém nefunguje, nalití dalších miliard do stejného modelu jen zvětší plýtvání, ne efektivitu.
Problém není v nedostatku peněz, problém je v tom, že stát nemá motivaci dělat věci dobře, levně a včas.
Efektivita místo státní víry
Více peněz nikdy samo o sobě nevyřeší problém neschopnosti.
Řeší to jen tlak na výkon, konkurence a odpovědnost – tedy přesný opak státního monopolu.
Dokud budeme věřit, že stačí zvednout daně a „přidat na údržbu“, budeme dál stát na zledovatělých dálnicích a poslouchat výmluvy.
Skutečná otázka tedy nezní „kdo by stavěl silnice bez státu“, ale proč má stát právo vybírat daně, když nezvládá ani základní údržbu toho, čím se tak rád ohání.
