Článek
Mateřství je nejintimnější a nejpřirozenější vztah, jaký si umíme představit. A přesto o něm tolik lidí cítí potřebu rozhodovat za druhé. Kojení, těhotenství, rodičovská, rozložení rolí v rodině – to všechno jsou čistě osobní otázky, které by měly zůstat v soukromé sféře ženy a muže, ne v rukou státu, politiků nebo samozvaných moralistů.
Kojení jako dar, ne povinnost
Jsem přesvědčený, že kojení je to nejlepší, co může dítě potkat. Přináší zdraví, blízkost a něco, co žádná náhrada úplně nenahradí. Ale stejně pevně věřím, že není úlohou státu ani společnosti určovat, kdo a kdy má kojit. Rozhodnutí, jestli žena bude kojit, je jen její. Její tělo, její energie, její rozhodnutí. Konec diskuse.
Rovnost není uniformita
Stejně nesmyslné je nucení mužů do rodičovské dovolené. Pomáhat, být přítomen, sdílet péči o dítě – to všechno by mělo být výsledkem dohody a lásky, ne paragrafu. Rovnost totiž neznamená, že všichni musí dělat totéž. Znamená, že každý má právo zvolit si, jak svůj život naplní. Někdo touží po kariéře, jiný po rodině, většina po obojím – a v tom je krása svobody.
Tělo je osobní vlastnictví
Základem libertariánského pohledu je víra v zodpovědnost jednotlivce. Člověk sám nejlépe ví, co je pro něj správné. Nikdo nemá právo zasahovat do jeho rozhodnutí o vlastním těle, práci, rodině nebo budoucnosti. A platí to pro ženy stejně jako pro muže. Tělo ženy není nástroj společnosti – ať už jde o těhotenství, potrat, nebo kojení. Je to její tělo, její život.
Feminismus jako svoboda
Možná tím zním jako feministka. Ale pokud feminismus znamená uznání, že ženy jsou svobodní lidé, schopní rozhodovat se samy za sebe, pak se k tomu hrdě hlásím. Chci svět, kde ženy mohou být matkami i manažerkami, klidně obojím zároveň. Svět, kde stát neurčuje, jak správně milovat své dítě. Svět, kde respekt a svoboda nejsou jen hesla, ale principy, podle kterých se žije.
Dar místo povinnosti
Mateřství není povinnost. Je to dar – svobodně přijatý, hluboce prožitý a chráněný od zásahů těch, kdo si myslí, že vědí lépe.
