Článek
17.listopad
V posledních letech jsme svědky přivlastňování si tohoto významného dne určitými politickými skupinami, samozvanými morálními majáky, novodobými vládními cenzory, politickými ziskovkami, provládními médii i podporovateli režimů oslavující nacistické a antisemitistické zločince. Zároveň vidíme pouze nekritické glorifikování roku 1989 a záměrné mlčení nad rokem 1939.
Obvzláště nechutné jsou výstupy neomarxistů, kteří na Národní třídě oslavují pád komunismu, tím, že vypískávají pravicové politiky, vyhazují květiny těch, kteří si dle jejich názoru nezaslouží právo uctívat dnešní svátek a následně hurónským potleskem vítajísvé politické favority. Vše samozřejmě za srdceryvných projevů o lásce, toleranci a boje za ochranu demokracie.
Jelikož se tento den, výše zmínění snaží změnit na svátek svatého Havla, je dobré si připomenout skutečný vznik a význam dnešního svátku a nenechat se zmást neobjektivními médii a křičícím davem.
17.listopad se nestal významným dnem kvůli událostem v roce 1989, ale je mezinárodním dnem studentstva již od roku 1941.
Vše začalo během okupace. Dne 28.října 1939 německá pořádková policie a jednotky SS, střelbou do demonstrantů, násilně potlačili protinacistickou demonstraci k 21.výročí vzniku Československa. Při tomto zásahu byl zabit pekařský dělník Václav Sedláček a těžce zraněn člen Církve československé husitské, student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Jan Opletal, který 11.listopadu střelným zraněním podlehl. Jeho pohřeb, který se konal 15.listopadu, se změnil v protestní demonstraci proti okupaci Československa, při které opět došlo ke střetu s německými pořádkovými silami.
16.listopadu se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení devíti vedoucích představitelů studentské organizace (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šafránek a Jan Weinert) a internace stovek studentů v koncentračních táborech.
Ještě v noci ze 16. na 17.listopadu došlo k rozsáhlému zatýkání českých studentů v Praze, v Brně a v Příbrami. Studenti byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde došlo i k popravě 9 zmíněných představitelů studentských organizací. Celkem 1.200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg.
Za pomoci naší exilové vlády a Ústředního svazu československého studentstva, byl při londýnské schůzi Mezinárodní studentské rady, vyhlášen 17.listopad jako Mezinárodní den studentstva. Stal se tak jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ.
Tento den tedy nebyl „pouze“ bojem „pouze“ studenstva za demokracii nebo proti totalitní diktatuře, ale byl to vlastenecký boj československých občanů za svobodné Československo.
