Článek
22. červen 168 př. n. l.
Tento den proběhla bitva u Pydny.
Ve válečné historii některé bitvy znamenají posun z několik desítek či několik století zavedených válečných tradic, ke tradicím novým. Stejně jako například vozová hradba znamenala konec železné rytířské jízdy, tak tato bitva je označována za konec řecké (makedonské) falangy a za nástup řecké legie.
I přes početní převahu makedonského vojska nad římským, bylo makedonské vojsko na hlavu poraženo, což znamenalo nejenom konec makedonského království, ale i podrobení řeckého poloostrova Římu.
Makedonská armáda měla celkem 44.000 vojáků, z čehož 4.000 tvořila jízda a 21.000 falangisté, včetně 3.000 elitní pěší gardy.
Řím měl celkem 29.000 mužů, z čehož byly také 4.000 jízdy a zhruba 12.500 legionářů.
Na počátku boje v rovném terénu měla zcela zjevnou převahu nepropustná falanga se svými šestimetrovými sarissami (kopími), takže legionáři museli ustupovat výše do podhůří posvátného Olympu. Sám římský velitel Paullus po bitvě napsal, že jej falanga v boji naplnila úžasem a hrůzou.
V nerovném terénu, se však karta obrátila. Do mezer rozpadající se falangy vnikli legionáři, vycvičení na boj zblízka, takže makedonské vojsko bylo ze 2/3 buď zmasakrováno nebo zajato. Elitní královští gardisté se odmítli vzdát a se ctí padli skoro do posledního falangisty.
Jak již bylo řečeno, že tato bitva znamenala konec falangy a nástup legie, musíme se ale zmínit i o neschopném velení makedonského krále Persea, který z neznámých důvodu vůbec nevyužil svou jízdu. Na druhé straně zase musíme vyzvednout strategické schopnosti římského velitele, kterým byl Lucius Aemilius Paullus Macedonicus a který měl dobře nastudované výhody i slabiny falangy.
Takže můžeme tuto bitvu označit jednak za konec jedné vojenské éry, tak ji můžeme označit i za ukázkovou porážku pod neschopným velením.
