Článek
První pochybnosti
Každý rok se těším na naši úrodu. Meruňky, švestky i jablka jsou výsledkem mnoha hodin práce na zahradě. Jenže poslední dvě sezóny bylo ovoce podezřele málo. Zpočátku jsem si myslela, že je to kvůli počasí, ale později jsem začala mít dojem, že za tím stojí někdo jiný.
Nepříjemné tušení
Jednou jsem šla na trh a mezi stánky jsem zahlédla souseda Karla. Seděl za stolem, před sebou hromadu meruněk a tvářil se, jako by to všechno byla jeho zásluha. Neměla jsem důkaz, ale pocit, že jsou to naše plody, jsem setřást nedokázala. Jenže obvinit ho bez důkazů jsem nechtěla, proto jsme s manželem vymýšleli, jak ho chytit.
Noc v zahradě
Rozhodli jsme se, že si na něj počkáme. Vzali jsme si deku a posadili se potichu do rohu zahrady, kde nás nemohl vidět. Byla teplá noc a já cítila, jak mi srdce buší, protože jsem nevěděla, jestli se opravdu někdo objeví. Kolem půlnoci se ozvalo zapraskání větví. Zadržela jsem dech a v tu chvíli se přes plot přehoupla známá postava.
Přistižen při činu
Byl to opravdu Karel. Měl s sebou pytel a začal bez váhání trhat meruňky z našeho stromu. Manžel se zvedl, rozsvítil baterku a vykročil k němu. Já šla hned za ním. Karel zůstal stát jako opařený, s rukou nataženou k větvi a pytlem už napůl plným ovoce. Snažil se cosi blekotat, že jen prochází a chtěl si vzít pár kousků, ale pohled na plný pytel mluvil za vše.
Nepříjemná scéna
Dali jsme mu jasně najevo, že tohle už nikdy nesmí udělat. Manžel mu řekl, že pokud se to zopakuje, půjdeme rovnou na policii. Karel se snažil tvářit lhostejně, ale bylo vidět, že je zaskočený. Pytel jsme mu vzali a vyhodili ovoce na kompost. Byla to scéna, kterou nejspíš nikdy nezapomene.
Změna atmosféry
Od té doby máme na zahradě klid. Karel se nám vyhýbá a na trh už nechodí prodávat. Sice se mezi námi vytvořila tichá zeď, ale mně se ulevilo. Měla jsem konečně jistotu, že naše úroda patří jen nám.
Sladké vítězství
Když jsem letos poprvé ochutnala meruňky, chutnaly mi snad nejvíc v životě. Možná proto, že tentokrát nebyly ukradené, ale opravdu naše. A pokaždé, když projdu kolem plotu, si vzpomenu na tu noc, kdy jsme souseda načapali, a pousměju se nad tím, že někdy stačí jen trpělivost, abychom odhalili pravdu.