Článek
Dřív jsme spolu dobře vycházely
Se sousedkou jsme se znaly několik let. Bydlí hned vedle, často jsme se potkávaly na chodbě nebo u popelnic a vždycky jsme prohodily pár vět. Někdy jsme si sedly na kávu, půjčily si mouku nebo vajíčka. Byla to taková ta sousedská pohoda, kterou člověk ocení. Myslela jsem si, že si rozumíme a že mezi námi není nic, co by mohlo přerůst v problém.
Nové auto jako spouštěč
Jednoho dne mi přítel oznámil, že má pro mě dárek. Přijel s novým autem a já byla v šoku. Nečekala jsem nic tak velkého, ale měla jsem radost. Ještě týden jsem se chodila na auto koukat z okna. Jenže v tu chvíli se všechno začalo měnit. Sousedka si všimla, že na parkovišti stojí naše nové vozidlo, a od toho dne se její chování obrátilo o sto osmdesát stupňů.
Ticho a odměřené pohledy
Nejdřív jsem si všimla, že už mě neoslovuje. Dřív jsme se zdravily, teď jen prošla kolem a dělala, že mě nevidí. Když jsem se snažila navázat rozhovor, odbyla mě jednoslovně nebo předstírala, že spěchá. Brzy se přidaly i pohledy, které mluvily za vše. Z jejího výrazu bylo jasné, že jí něco vadí.
Proč taková změna
Dlouho jsem si lámala hlavu, čím jsem jí ublížila. Nakonec mi to řekla jiná sousedka. Prý prohlásila, že se mi teď s novým autem budu povyšovat a že to není fér. Vůbec mě nenapadlo, že by obyčejné auto mohlo narušit přátelství. Nikdy jsem se jí nevytahovala a pořád jsem to auto brala jen jako praktickou věc, kterou přítel vybral.
Trpký konec
Dnes už spolu skoro nemluvíme. Když se potkáme, sotva kývne hlavou. Mrzí mě to, protože jsem měla pocit, že jsme si blízké. Ale pochopila jsem, že závist dokáže lidi změnit. Možná si časem najde cestu zpátky, ale já už nevěřím, že to bude jako dřív.
