Článek
Začátky v důchodu
Pamatuji si den, kdy tchyně oznámila, že končí v práci. Byla unavená a říkala, že si konečně odpočine. Ptali jsme se jí, jaký bude mít důchod, ale pokaždé to odbyla. Tvrdila, že se jí o penězích mluvit nechce, že je to osobní. Respektovali jsme to, ale zároveň nám to přišlo zvláštní, protože jinak se ráda chlubila vším. Přitom všichni věděli, že léta pracovala jako soudkyně, a proto nás překvapovalo, že by na tom byla tak špatně.
Úsporný režim
Po odchodu do důchodu začala žít podle nás velmi skromně. Vždycky nám líčila, jak musí šetřit, že si nemůže dovolit dovolenou ani větší nákupy. Chodila jen na krátké procházky, nakupovala v akcích a neustále mluvila o tom, jak těžké je vyjít s málem. My jsme jí věřili a občas jsme jí přispěli na nákup nebo zaplatili léky. Bylo nám jí líto, protože jsme měli pocit, že po letech práce skončila s almužnou.
Stále více otázek
Jenže čím dál častěji jsme si všímali drobností, které neodpovídaly jejímu chování. Jednou se zmínila, že si koupila nový telefon, jindy se chlubila, že byla s kamarádkou na obědě v dražší restauraci. Nejdřív jsme si říkali, že možná něco dostala od známých nebo že si to dopřála na úkor jiného výdaje. Přesto v nás hlodaly pochybnosti.
Pravda vyšla najevo
Až po roce se celá věc rozlouskla. Manžel musel kvůli úřadům vyřídit jeden papír, kde bylo nutné doložit i výši příjmů tchyně. A tehdy se to provalilo. Její důchod byl více než dvojnásobný než průměrná mzda v našem městě. Byli jsme v šoku. Zatímco nás nechala v domnění, že sotva přežívá, ve skutečnosti měla tolik, že si mohla dovolit žít velmi pohodlně. Tehdy jsme si uvědomili, že vysoký důchod odpovídal její dlouholeté profesi soudkyně, i když ona sama dělala všechno proto, abychom to netušili.
Smíšené pocity
Na jednu stranu jsme byli rádi, že se nemusí trápit a že na tom není finančně špatně. Na druhou stranu nás ale zklamalo, že hrála divadlo a nechala nás, abychom jí dávali peníze a litovali ji. Připadali jsme si jako hlupáci, kteří jí skočili na lep. Nedokázali jsme pochopit, proč měla potřebu to před námi tajit.
Konec nedůvěry
Od té doby se na naše vztahy dívám jinak. Už jí tolik nevěřím a dávám si pozor na to, co říká. Člověk by čekal, že rodina si bude pomáhat a říkat pravdu, ale zjistili jsme, že i nejbližší umí předstírat něco úplně jiného. Ten okamžik, kdy jsme viděli částku na papíře, mám dodnes před očima, jako by to bylo včera.
