Článek
1. Kdy jste se naposledy upřímně zasmáli tak, že vám tekly slzy?
Ne z povinnosti. Ne ze slušnosti. Ale opravdový smích, co vás rozchechtal jako za mlada. Pokud si nevzpomenete, kdy to bylo, možná je načase znovu objevit, co vás baví.
2. Vybavíte si, kdy jste naposledy udělali něco poprvé?
Třeba navštívili nové místo, zkusili nové jídlo nebo si sedli do jiného autobusu než obvykle. Čím víc novinek přijímáte, tím pomaleji stárnete.
3. Co vás v posledních třech měsících opravdu nadchlo?
Nadšení je motor života. Jestli si na nic nevzpomenete, možná jedete jen ze setrvačnosti. Ale i malá radost se počítá – nový hrnek, pěkné počasí nebo třeba úsměv kolemjdoucího.
4. Kdy jste naposledy někoho překvapili?
Ať už dortem, telefonátem nebo jen nečekaným zájmem. Lidé, kteří druhé umí překvapit, bývají duševně mladší – mají totiž chuť něco vytvářet.
5. Vybavíte si, kdy jste byli naposledy do něčeho ponořeni tak, že jste zapomněli na čas?
Mohla to být knížka, zahrada nebo křížovka. Stav, kdy se člověk ztratí v činnosti, je známkou živé mysli.
6. Dokážete si vybavit, jak jste se cítili během posledních Vánoc?
Ne kde jste byli, ne co jste jedli – ale jak jste se cítili. Byla v tom radost, klid, samota, smutek? Vánoce bývají zrcadlem naší duše.
7. Kdy jste naposledy někoho objali?
Objímání není jen pro mladé. Je to jednoduchý způsob, jak si připomenout blízkost. A stárne pomaleji ten, kdo se nebojí blízkosti druhých.
8. Jaký zážitek z dětství se vám jako první vybaví, když zavřete oči?
Je to něco radostného? Nebo spíš smutného? Vzpomínky, které se vracejí samy od sebe, často ukazují, jaké emoce v sobě nosíme i dnes.
9. Kdy jste se naposledy na někoho skutečně soustředěně dívali a vnímali ho?
Bez spěchu. Bez mobilu. Jen tak – jako by vás zajímalo, co druhý prožívá. Schopnost naslouchat a být přítomen je znakem vnitřní svěžesti.
10. A kdy jste si naposledy řekli: „Život je vlastně docela fajn“?
Pokud tahle věta ve vás nic neprobouzí, zkuste si dát šanci ji znovu najít. I malá radost může přeladit celý den.
Závěr
Na žádnou otázku nemusíte odpovídat nahlas. Stačí, když si je přečtete a popřemýšlíte. Pokud jste u většiny z nich pocítili vnitřní prázdno nebo zaváhání, není to selhání. Je to signál. Stáří není o číslech, ale o tom, jestli jste ochotni dál žít s očima otevřenýma. A to můžete začít kdykoli. Třeba právě teď.
