Článek
Tomáš Baťa mladší byl syn Tomáše Baťi, který svou pílí a inteligencí vybudoval po 1.světové válce v Československu obuvnický podnik, dnes známý po celém světě. Malému synkovi neřekli rodiče a baťovci jinak než „Tomík“.
Mládí
Narodil se ještě v Rakousku-Uhersku, měsíc po vypuknutí první světové války. Jeho otec ho vedl k samostatnosti a zodpovědnosti. O tom svědčí i příhoda, která se mu stala, když mu bylo šest let. „Jel jsem s rodiči kabrioletem do Brna a vítr mi cestou dvakrát sebral čepici. Otec pokaždé nařídil řidiči zastavit, abych si pro ni mohl doběhnout. Podruhé mě však varoval, aby se to už neopakovalo. Když se to stalo potřetí, dal mi čtyřicet korun a řekl abych si došel na nejbližší nádraží. Byl krásný letní den, cestou na nádraží jsem potkal dva mladíky, když jsem jim vysvětlil, v jaké jsem bryndě, řekli mi, že auto mých rodičů se bude vracet po stejné silnici. Proč jim tedy nejít naproti. Řídil jsem se podle jejich rady, a když se auto vracelo, otce moje podnikavost tak potěšila, že jsem si peníze na vlak směl nechat.“
Náročný otec, zakladatel moderní ševcovské dynastie věděl, proč ho, když cestovali, nechával už jako pětiletého pod dohledem chůvy, s níž nesměl mluvit česky, jen německy nebo anglicky. Později trávil nějaký čas v Německu, Anglii a ve Švýcarku.
Možná by se zdálo, že byl připravován na vysoký manažerský nebo diplomatický post, tehdy už mezinárodně uznávané a respektované Československé republiky. Další úkoly však byly vskutku „baťovské“. Nejdříve se musel vyučit ševcem. Ale dělal i na kruhu, prodával boty a vůbec - všechno. Vše mělo svůj otcem pečlivě volený smysl. Otec Tomáš věděl, že vše, čím si Tomík projde, vštěpí mu smysl pro toleranci a schopnost porozumět celku. Tak se vcítí i do těch nejobyčejnějších problémů podřízených.
Smrt otce
Do detailů promyšlená a skvěle připravená cesta mladého nástupníka však dostala ten nejtragičtější obraz. Když bylo Tomášovi mladšímu osmnáct, jeho otec zahynul při leteckém neštěstí. Katastrofou se tragédie pro firmu nestala, ale i tak bylo najednou všechno jinak. Strýc Jan, jenž převzal se společností i dřívější manažerský tým, dodržel vše, co bylo plánováno: podporoval další Tomíkovo akademické vzdělání, kulturní i sportovní zájmy. A ačkoli byla hospodářská krize, firma naštěstí byla v dobré kondici.
Tomáš Baťa mladší se stává vedoucím zahraniční prodejny v Curychu, později ředitelem slavného Obchodního domu ve Zlíně, pracoval i v britském ústředí Bati v East Tilbury nedaleko Londýna. A v souvislosti s obavami z Hitlerovy expanze byl nakonec roku 1937 pověřen vybudováním pobočky a obchodní sítě v Belgii.
Ve své úvaze z roku 1934 psal o budoucnosti provozu za čtyřicet let, což se tehdy muselo jevit jako sci-fi budoucnost, byť vlastně předpověděl jakési předchůdce dnešních e-shopů.
„Objednávky bude zákazník činit většinou televizními radioaparáty, které jsme dodali do každého bytu. Pomocí nich bude mít zákazník možnost vidět před sebou nejen svého prodavače, ale i zboží, které požaduje.“
Tři generace Baťů
Válka
Pokoření Československa a počátek druhé světové války však posunuly směr jeho cílů podruhé. Po okupaci vlasti Němci odchází nejprve do Švýcar, později do Anglie, a nakonec překračuje na Queen Mary oceán, aby jako sotva čtyřiadvacetiletý založil zcela novou baťovskou společnost v Kanadě. Založí i zcela nové město jménem Batawa.
Započal tak poprvé už zcela samostatnou podnikatelskou dráhu. Úkol byl o to složitější, že paralelně s tím vznikala v téže době, ale pod Janovým vedením podobná továrna v americkém Belcampu a jak se záhy mělo ukázat, bez podpory Němci odříznutého Zlína se obě aktivity stávaly stále častěji konkurenčními. Přinejmenším co do potřeby zkušeného personálu blokovaného díky okupované Evropě daleko ve Zlíně.
Kanadské začátky byly náročné a svým dílem museli přispět všichni. Dokonce i Tomášova maminka, Marie Baťová, přinášející do budované strojírny vlastnoručně uvařenou polévku. Brzy však zůstala Tomášovi i po ní nadlouho jenom vzpomínka. V Němci obsazeném ale plně funkčním Zlíně totiž vzrůstalo nebezpečí, že by mohl být zabaven ve prospěch německé válečné mašinérie. Řešení, které se našlo, bylo tak absurdní jako výchozí situace sama. Na paní Baťovou byla formálně převedena většina akcií a ona sama pak odjela zpátky do Zlína. Po celou válku tam tak představovala akcionáře a sváděla nerovný boj s podezřívavou německou policií ve snaze využít této situace a z ní plynoucích kontaktů alespoň ku pomoci rodinám zatčených odbojářů i strádajícím dětem partyzánů.
Tomáš Baťa mladší se mezitím aktivně zapojil do boje proti fašismu, přičemž továrna v Batawě vyráběla zbraně pro spojenecké armády. Po roce 1945 konsolidoval válkou postiženou firmu, již bez Zlína, který byl znárodněn v roce 1945, přičemž firma přišla o své podnikání i v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Německu a Jugoslávii, což činilo 2/3 základního jmění.
Baťa švec pro celý svět
Dlouhé roky vedl spory o část majetku firmy se svým strýcem Janem A. Baťou. Soudy jednoznačně tento majetek přiřkly Tomáši Baťovi mladšímu.
„Svět je plný bosých lidí,“ řekl Tomáš Baťa mladší a místo socialistických zemí, kde se už podnikat nedá, se soustředí na asijský a africký trh a na Jižní Ameriku. Za války sbíral zkušenosti ve Spojených státech a v Kanadě, jejíž občanství získal. Od roku 1946 do roku 1960 výroba firmy vzrostla čtyřnásobně.
Největší expanze nastala hlavně ve frankofonní Africe, kde jméno Baťa doslova zdomácnělo.
Tomáš Baťa mladší však už v padesátých letech řídil trochu jinou firmu, než jeho otec zakládal, změnila se politická situace a i on musel své kroky dělat s ohledem na ni. Za jedno ze svých nejpodstatnějších rozhodnutí považoval prý pokyn, aby jednotlivé prodejny rozšířily sortiment i o boty jiných značek, což ve svém důsledku vedlo k decentralizaci obchodu a k jeho nezávislosti.
V r. 1975 je Tomáš Baťa mladší šéfem ohromné firmy, která podniká v 89 zemích, patří k ní 98 společností, 90 000 zaměstnanců, 5 000 prodejen, 90 továren s roční výrobou 250 milionů párů bot.
Návrat do vlasti v roce 1989
Do vlasti přijel se svou manželkou Sonjou už v prosinci 1989. Nejprve v Praze navštívil občanské fórum, kde se setkal s Václavem Havlem. Na jedné z demonstrací promluvil k davu pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí.
Také se setkal s tehdejším ministrem zahraničích věcí Jiřím Dienstbierem, toho požádal o prohlídku Černínského paláce. „Pro mne byla nejdojemnějším zážitkem návštěva bytu v nejvyšším poschodí paláce, kde kdysi bydlel můj dávný přítel Jan Masaryk a to, že jsem viděl okno v koupelně, z něhož prý vyskočil. Bylo větší, než jsem si představoval, takže pro vrahy muselo být poměrně snadné vyhodit ho ven.“ vzpomínal Tomáš Baťa mladší.
Následně jeli do Zlína, kde se mu dostalo vřelého přivítání, na které vzpomínal takto: „O dva dny dříve bych přísahal, že se nikdy nic nevyrovná vzrušení, které jsem pociťoval, když jsem stál na podstavci sochy sv. Václava před jásajícím davem. Když jsem však stál na balkónu radnice, kde byl starostou můj otec a shlížel jsem na náměstí, na němž se tísnily tisíce lidí, mluvil k občanům rodného města a slyšel je s nadšením reagovat na všechno, co jsem říkal, nesmírně dojemné. Kdybych měl vybrat nejpůsobivější chvíli svého návratu do Československa, byla by to tato.“
Jeho návrat nebyl jen sentimentálním okamžikem, ale také příležitostí jak své vlasti pomoci. Jednou z jeho prvotních aktivit bylo samozřejmě znovuzaložení a obnova firmy Baťa v Československu. To se po složitých jednáních s tehdejší federální vládou za ne právě výhodných podmínek podařilo a firma mohla začít zaměstnávat nové spolupracovníky. Mimochodem, ve svých projevech a textech uměl Tomáš Baťa mladší nejenom nadšeně popisovat zásady fungování velké firmy, ale i kritizovat, třeba když českým pobočkám sděloval v roce 2000 své výhrady: „Je to někdy malá ochota přijímat cizí zkušenosti a zásady, strach přiznat, že něčemu nerozumím, a jakýsi nepochopitelný pocit nadřazenosti a podceňování cizích manažerů.“
Zemřel 1. září 2008 v Kanadském Torontu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Ba%C5%A5a_mlad%C5%A1%C3%AD
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/vysla-kniha-o-batovi.A141219_185937_literatura_ob
https://batastory.net/cs/milniky/tomas-bata-jrDnes
Baťa švec pro celý svět - Soňa Sinclairová - ISBN 80-7023-106-8
