V bytě nám plesnivěla zeď. Když přivolaný údržbář odhalil příčinu, spadla mi brada

Všimla jsem si malého šedého fleku u stěny vedle okna. Myslela jsem, že jde o běžnou vlhkost, jaká se občas v zimě objeví. Otřela jsem ho hadříkem, chvíli byl klid, ale pak se vrátil. A nejen to. Začaly se objevovat další mapy, které se postupně rozšiřovaly.

Zkoušela jsem to čistit octem, speciálními prostředky i barvou, která měla plíseň přikrýt. Jenže ona byla tvrdohlavá. Vždy na chvíli zmizela, ale po pár týdnech byla zpátky, ještě větší a tmavší. Nechápala jsem, co dělám špatně. Větrali jsme, topili, snažili se držet doma sucho. Přesto se zeď neustále kazila.

Nakonec jsem to nevydržela a zavolala správu domu. Poslali k nám údržbáře, aby se na to podíval. Čekala jsem, že mi řekne, že musíme předělat omítku, nebo že za všechno může špatné větrání. V duchu jsem se už připravovala na nepříjemné výdaje.

Údržbář prohlížel stěnu, pak otevřel okno a dlouho se díval ven. Vzal si žebřík a vystoupal nahoru k okapu. Koukala jsem zespodu, jak zkoumá střechu. Trvalo to několik minut, než mě zavolal k sobě, ať se podívám.

Ukázal mi uvolněný plech u rýny. Když pršelo, voda netekla, kam měla, ale stékala po fasádě přímo k našemu oknu. Tam se vsakovala do zdi a způsobovala vlhnutí, které se pak uvnitř bytu projevilo jako plíseň. Přesně ten roh, kde jsem pořád dokola čistila skvrny.

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Vůbec mě nenapadlo, že problém není uvnitř, ale venku na střeše. Taková drobnost, uvolněný kousek plechu, a tolik starostí s bytem. Údržbář řekl, že stačí plech přichytit zpátky a voda už nebude zatékat. Byla to práce na pár minut, ale pro nás znamenala obrovskou změnu.

Když se plech opravil a zeď pomalu vyschla, plíseň přestala růst. V bytě to najednou působilo svěže a čistě. Už jsem se nebála, že to bude ničit nábytek nebo ohrožovat zdraví. A pokaždé, když venku prší, si vzpomenu na ten okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že za naše trápení mohl jen malý kousek uvolněného kovu na střeše.