Článek
První dny za kasou
Po nástupu jsem jí ukazovala, jak funguje náš systém, kde máme zboží k přecenění a jak si hlídat slevy, které zákazníci často řeší. Učila se rychle a měla obrovskou trpělivost, což oceňovali i lidé u pokladny. Kolegyně si ji oblíbily už po pár směnách. Připomínala mi někoho, kdo celý život pracoval v provozu a přesně ví, kde být opatrný a kde si poradit po svém. Působila dojmem člověka, který si přišel práci užít a vyplnit čas.
Když se začaly objevovat pochybnosti
Po dvou týdnech jsem si všimla, že občas povzdechne, když si zapisuje odpracované hodiny. Jednou poznamenala, že ceny potravin jsou dnes úplně jinde než dřív. Jindy se nenápadně ptala, zda je výplata opravdu taková, jak jsme psali v inzerátu. Řekla jsem, že ano, že hodinová mzda je sto dvacet korun a že po zkušební době se může lehce zvednout, ale žádné velké rozdíly nečekáme. Přikývla, jako by to věděla, ale přesto ji to očividně tížilo.
Rozhovor, který rozhodl
Na konci měsíce za mnou přišla do kanceláře. Sedla si, chvilku mlčela a pak řekla, že to musí ukončit. Přiznala, že si práci představovala jinak. Nešlo o kolektiv ani o práci samotnou. Problémem byla čistá částka na výplatní pásce. Dostala necelých devět tisíc za celý měsíc a řekla, že když zaplatí nájem, léky a běžné věci, nedává to žádný smysl. V jejím věku prý nemá sílu stát celý den na nohou za peníze, které sotva pokryjí základní výdaje. Mluvila klidně, bez výčitek, spíš rezignovaně.
Jak jsem to vnímala já
Bylo mi z toho zvláštně. Uvědomila jsem si, že jsem nad tím nikdy pořádně nepřemýšlela. Lidé často vidí jen to, že je práce jednoduchá. Ale když jsem slyšela, co jí zbyde na měsíc, pochopila jsem, že pro někoho v jejím věku může být i relativně nenáročná směna obrovská zátěž, když odměna nepokryje ani základ.
Její odchod z prodejny
Poslední směnu odpracovala tiše, ale svědomitě. Rozloučila se s kolegyněmi, popřála nám hodně trpělivosti se zákazníky a obchodu hodně štěstí. Když odcházela, zůstalo po ní ticho, které si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy někdo takový zmizí ze dne na den. Otevřelo mi to oči v tom, jak málo někdy známe realitu lidí, kteří přijdou o místo nejen kvůli práci, ale i kvůli číslům na výplatní pásce.
