Článek
První reakce
Seděla jsem naproti svému šéfovi a snažila se skrýt, jak moc mě to překvapilo. Nikdy jsem o povýšení hlasitě nežádala, ale samozřejmě jsem o něm někdy přemýšlela. Přišlo mi přirozené, že po letech práce člověk touží po větší zodpovědnosti i odměně. Když jsem slyšela ta slova, srdce mi bušilo a v hlavě jsem už přemítala, co všechno se změní.
Očekávání
Myslela jsem si, že mě chtějí ocenit za výsledky. Pracovala jsem dlouho přesčas, brala si domů projekty, které ostatní odkládali, a snažila se držet tým pohromadě i v těžkých chvílích. Věřila jsem, že jde o přirozený krok, kterým mi firma ukazuje, že si váží mého úsilí. Byla jsem připravená přidat do práce ještě víc energie, pokud to bude potřeba.
Nečekané vysvětlení
Pak ale šéf pokračoval. Řekl, že jsem prý jediná žena v týmu, která je dostatečně reprezentativní na to, aby se ukazovala klientům. Potřebovali prý působit moderněji a otevřeněji a moje přítomnost na vedoucí pozici měla dodat firmě tu správnou image.
V tu chvíli jsem přestala slyšet všechno ostatní. Slova se mi zarývala do mysli a já pochopila, že nejde o moje schopnosti, ale o to, jak vypadám a co moje pozice může znamenat pro cizí oči.
Rozčarování
Byla to studená sprcha. Čekala jsem uznání za práci, ale dostala jsem nabídku, která byla jen maskou pro firemní marketing. Nešlo o moje výsledky, šlo jen o to, že se hodím do určité role. Připadala jsem si jako dekorace, ne jako profesionálka.
Okamžité rozhodnutí
Šéf očekával nadšený souhlas, ale já jsem jen klidně řekla, že děkuji a odmítám. Viděla jsem v jeho tváři překvapení a trochu nepochopení. Nechtěla jsem ale hrát roli, která by mě ponižovala, a zároveň bych ztratila respekt sama k sobě.
Odchod ze zasedačky
Když jsem vyšla ven, cítila jsem zvláštní směs úlevy a smutku. Úlevu, že jsem nezradila vlastní hodnoty, a smutek, že firma, do které jsem vložila tolik energie, mě nakonec vidí jen jako prostředek k lepší prezentaci. Možná mě to stálo šanci na vyšší plat a pozici, ale ušetřilo mi to pocit, že jsem se nechala využít.
