Článek
Jak mě to zasáhlo
Seděla jsem s vnukem u stolu a on mezi řečí poznamenal, že ta druhá babička je lepší, protože mu dává víc peněz. Řekl to s naprostou samozřejmostí, jako by popisoval počasí. Usmála jsem se, ale uvnitř se mi všechno stáhlo. Nešlo o to, že by mě neměl rád. Šlo o to, že jsem prohrála souboj, o kterém jsem ani nevěděla. A já jsem nikdy nesnášela být ta druhořadá. Večer jsem si to přehrávala znovu a znovu, jako bych slyšela ozvěnu, která se mi posmívá.
Myšlenky, kterých jsem se nemohla zbavit
Další dny jsem měla hlavu plnou představ, jak druhá babička rozdává bankovky s úsměvem vítěze. Připadala jsem si vedle ní jako někdo, kdo sedí s rukama v kapsách a neumí držet krok. Nešlo o žádné velké hodnoty, šlo o čisté porovnání a já jsem byla vzadu. A čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se ve mně probouzela zvláštní soutěživost. Nechtěla jsem být ta skromnější, ta rozumnější ani ta uvědomělejší. Chtěla jsem být jednoduše lepší. A věděla jsem, že peníze jsou v téhle situaci jazýček na vahách.
Rozhodnutí, které mě uklidnilo
Jedno odpoledne jsem vytáhla složku se svým starým spořením. Byly tam roky, které jsem si ukládala sama pro sebe, pro jistotu, pro klid. A najednou jsem cítila, že je chci použít jinak. Zavřela jsem oči a představila si, jak vnuk slyší, že má od babičky našetřeno tolik, že to ta druhá nikdy nedokáže dorovnat. Když jsem v bance podepisovala papíry, cítila jsem podivné uspokojení. Jako by se uvnitř mě narovnalo něco, co bylo ohnuté. Věděla jsem, že tohle je můj tah, který mě vrátí na první místo.
Když vítězství chutná trochu hořce
Když jsem vnukovi řekla, že jsem mu nechala převést velkou částku na jeho účet, rozzářil se přesně tak, jak jsem čekala. Byla v tom radost i překvapení. A já jsem v tu chvíli cítila, že jsem vyhrála. Přesto se do toho vloudil i zvláštní pocit ticha. Možná proto, že jsem věděla, jak malicherně celý ten boj začal. Ale nepopírám, že mi to udělalo dobře. Měla jsem pocit, že jsem si vzala zpět pozici, kterou mi nenápadně sebral jeden nevinný komentář. A ačkoli bych to nahlas nepřiznala, to malé vítězství mě hřálo ještě dlouho potom.
