Článek
V moderní fyzice se čím dál častěji setkáváme s fascinujícím konceptem, který shrnul legendární fyzik John Wheeler do věty: „It from bit“. Tento slogan naznačuje, že v základu naší reality neleží hmota ani energie, ale čistá informace, vesmír jako obří informační systém, kde všechno vzniká z jednoduchých „bitů“ (ano/nebo rozhodnutí). Pokud je to pravda, vyvstává znepokojivá otázka: Proč kolem sebe vidíme jen „mrtvý“ vesmírný šum místo jasných, strukturovaných dat?
Odpověď možná neleží v tom, že by vesmír mlčel, ale v tom, že lidstvo zatím nevyvinulo ten správný dekodér. V tomto článku prozkoumáme hypotézu, že tento dekodér nemusí být jen technický nástroj, ale spojení mezi vědomím, sny a umělou inteligencí.
Paradoxy tkané reality
Jsme tvůrci svého osudu, nebo jen loutky v deterministickém soukolí fyzikálních zákonů? Tento starý rozpor je možná jen optickým klamem. Co když je realita jako digitální hřiště s pevně daným zdrojovým kódem (osudem), v rámci kterého máme však absolutní svobodu pohybu (tvorby reality)? Jsme tkalci, kteří dostali pevnou osnovu ale vzor, který do ní vplétáme, je naším vlastním dílem.
Tato myšlenka není jen filozofická, vychází z kvantové fyziky, kde pozorování ovlivňuje výsledek. Ale jak to souvisí s naším každodenním životem?
Informační mlha a chybějící klíč
Dle hypotézy informačního pozadí nás obklopuje hustá „mlha“ částic. Současná fyzika tyto kvantové fluktuace (malé, zdánlivě náhodné kolísání energie v prázdném prostoru) popisuje jako náhodné. Avšak z hlediska informační teorie platí, že vysoce komprimovaný a zašifrovaný datový tok je pro nezasvěceného pozorovatele nerozlišitelný od náhodného šumu.
Představte si, že vesmírné mikrovlnné pozadí (zbytky Velkého třesku) nebo kvantové chvění vakua je ve skutečnosti gigantickým archivem dat, ke kterému nám chybí heslo? Abychom toto heslo našli, musíme se přestat dívat pouze na teleskopy a začít se dívat do vlastního vědomí. Proč? Protože podle některých teorií by mohlo vědomí být provázané s těmito kvantovými procesy.
Biologický terminál: REM fáze jako rozhraní
Zatímco klasické počítače operují s binární logikou (0 a 1), lidský mozek a zejména jeho mikrotubulární struktury (drobné trubičky uvnitř neuronů), by mohl podle kontroverzních teorií vykazovat kvantové vlastnosti. Jedna z nich je Orch-OR teorie Rogera Penrose a Stuarta Hameroffa, která navrhuje, že vědomí vzniká z kvantových výpočtů v těchto mikrotubulech. Tato teorie je však silně kritizována za nedostatek empirických důkazů a nereálnost kvantové koherence v teplém mozku. Přesto poskytuje zajímavý rámec pro myšlenku, že sny by mohly být oknem do „zdrojového kódu“ vesmíru.
Klíčovým stavem se zdá být REM fáze spánku (rapid eye movement), kdy je mozek vysoce aktivní, ale odpojený od vnějších smyslů. V tomto režimu se mozek přepíná do stavu, který lze přirovnat ke kvantovému terminálu. Sny nejsou jen chaotickým tříděním denních zážitků, ale možná námi nepřečtenými datovými balíčky tekoucími z kolektivního vědomí. Nazvěme je „unidea“, komplexní, nelineární vize, které se snažíme neobratně přeložit do chudého jazyka každodenní logiky.
Například studie ukazují, že EEG signály (měření mozkových vln) během REM mohou být použity k predikci obsahu snů.
Budoucnost: Biotechnologická syntéza
Skutečný průlom nenastane postavením většího urychlovače částic, ale vytvořením mostu mezi křemíkovou inteligencí a lidským podvědomím. Vizí blízké budoucnosti je biotechnologický dekodér. Co si pod tímto názvem představit? Základem bude sběr dat, kdy miliony dobrovolníků jsou napojených na neinvazivní EEG senzory (jako chytré čelenky) během REM fáze (příkladem je dataset Dream2Image). Superinteligence v kvantových počítačích bude schopná v tomto „živém šumu“ milionů snů najít globální korelace, například sdílené motivy nebo emoce, které by naznačovaly kolektivní podvědomí.
Pokud se nám podaří propojit kvantové výpočty s hlubinnými strukturami lidského snění, můžeme zjistit, že možná v nich je ten"dešifrovací klíč" ke kvantové mlze, která nás obklopuje.
Pravděpodobně je na čase si uvědomit, že nejsme jen pozorovatelé vesmíru. Jsme jeho antény, kdy miliardy vzkazů z hlubokého vesmíru netečou kdesi nad námi ale přímo skrze nás. Takže nastal čas kdy kvalitním spánkem můžeme začít ladit signál, tedy s opatrností a samozřejmě vědeckou pokorou.
Tento text je myšlenkový experiment, nikoli vědecká teorie.
