Laskavý ošetřovatel, který zabíjel ze „soucitu“: německý protějšek heparinového vraha Zelenky

Letos je to 20 let, co byl zatčen Petr Zelenka, přezdívaný „heparinový vrah“, který je zodpovědný za jednu z nejmrazivějších sérií vražd v historii moderní české kriminalistiky. Tehdy, jako 30letý zdravotní bratr, pracoval na oddělení ARO v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Na jaře roku 2006 začal pacientům v kritickém stavu podávat lék Heparin (lék na ředění krve), aniž by k tomu měl lékařský pokyn. Podávání vysokých dávek tohoto léku způsobovalo, že pacienti začali nekontrolovaně vnitřně krvácet a následně umírat. Soud mu nakonec prokázal 7 vražd a 10 pokusů o vraždu. V roce 2008 byl Petr Zelenka odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Zatímco česká veřejnost v prosinci 2006 šokovaně sledovala jeho zatčení, jen o několik set kilometrů dál, na úpatí německých Alp, právě probíhal soudní proces s jiným mužem, jehož činy byly v mnoha ohledech ještě děsivější.

Jen měsíc před Zelenkovým dopadením vynesl soud v bavorském Kemptenu rozsudek nad vrahem, německými médii přezdívaným „Todespfleger von Sonthofen“ (česky: Ošetřovatel smrti ze Sonthofenu). Ačkoli případ „heparinového vraha“ zná v Česku téměř každý, tragičtější příběh jeho německého protějšku u nás zůstal téměř nepovšimnut. A proto stojí za to si ho připomenout. Ukazuje totiž, jak snadné může být zneužítí důvěry v nemocniční systém a jak fatální následky má přehlížení varovných signálů kolegy i vedením.

Takový hodný mladík
Stephan Letter, narozený v roce 1978 v městečku Herdecke v Severním Porýní-Vestfálsku, nevykazoval v dětství ani v dospívání žádné poruchy chování. Po základní škole absolvoval školu reálnou a poté odborné učiliště v oboru prodavač v maloobchodě. Po civilní službě a praxi u Červeného kříže vystudoval ošetřovatelství a své odborné vzdělání jako ošetřovatel dokončil v nemocnici v Ludwigsburgu (Bádensko-Württembersko). Všude ho okolí vnímalo jako tichého, nenápadného spolužáka, kolegu a později i jako spolehlivého profesionála.
Když se v lednu 2003 přistěhoval do Sonthofenu se svou přítelkyní, místní ho přijali jako svého. Nastoupil jako ošetřovatel na oddělení vnitřního lékařství v místní klinice. Byl pracovitý, milý, vždy ochotný vzít noční směnu. Pacienti ho chválili za laskavost. „Takový hodný mladík“ říkaly starší dámy. Brzy po jeho nástupu se ale začalo dít něco divného. Na oddělení, kde lidé běžně umírali na stáří nebo komplikace, začala křivka úmrtnosti prudce stoupat.
Smrt přicházela rychle, většinou v noci a bez varování. I lidé, kteří měli jít domů, najednou umírali na selhání dechu.

Záhada se začala rozplétat až v létě 2004. Lékárník v nemocnici si všiml, že ze skladu mizí velké množství léků na uvolnění svalů, látek, které se používají při operacích, aby pacient nedýchal sám. Na obyčejném oddělení neměly co dělat. Vedení zavolalo policii.

Zabíjení ze „soucitu“
Kriminalisté začali sledovat personál a brzy se zaměřili na Lettera. Jeho směny se totiž shodovaly s většinou úmrtí. Podezření padlo na několik desítek případů a to celkem za 17 měsíců. Vyšetřovatelé prohledali jeho byt na okraji města. Našli desítky prázdných lahviček a použitých jehel, schovaných v různých skrýších.

Letter přiznal, že některé pacienty zabil ze „soucitu“, aby ukončil jejich utrpení. Ale důkazy ukazovaly daleko víc. Některé oběti nebyly pod jeho péčí, jiné byly stabilní a připravené na propuštění. Nejmladší oběti bylo 40 let, nejstarší 94. 
V roce 2005 následovaly exhumace těl na místním hřbitově, kde toxikologové potvrdili zbytky jedu v tkáních. A protože mnoho těl už bylo spáleno, zůstal skutečný rozsah jeho činů bohužel navždy zahalen tajemstvím.

V únoru 2006 začal soud v Kemptenu, kde Letter čelil obvinění z šestnácti vražd, dvanácti zabití, jednoho zabití na žádost a jednoho pokusu o zabití. V listopadu 2006 padl rozsudek: za 28 prokázaných obětí byl odsouzen na doživotí a to bez naděje na propuštění.

„Milosrdenství“ a chladná věcnost bez výčitek
Vyšetřování prokázalo, že Letter využíval snadného přístupu k lékům (myorelaxanciím), které vyvolávají ochrnutí svalstva včetně svalů dýchacích. Jedna z dcer obětí u soudu popsala ten mrazivý moment, kdy u své matky seděla:
​„Sestřička odešla z pokoje, on vešel dovnitř, něco udělal u infuze a matka během chvíle prostě přestala dýchat. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by v tom mohlo být něco zlého.“
Právě tato svědectví pozůstalých odhalila, jak krutě se pletli ti, kteří věřili v Letterovo „milosrdenství“.
Hlavní vyšetřovatel tehdy pro německá média (např. Süddeutsche Zeitung) uvedl, že nejtěžší na celém případu byla Letterova chladná věcnost.
​„Seděl tam a s naprostým klidem vypočítával případy. Působilo to, jako by mluvil o inventuře ve skladu, ne o lidských životech,“ vzpomínali kriminalisté na výslechy.

Ač se Letter snažil své činy hájit jako pomoc trpícím, soudní znalci dospěli k jinému závěru. Nešlo o soucit ale o tragickou kombinaci jeho potřeby moci a neschopnosti zvládat pracovní stres. Smrt pro něj byla nejrychlejším způsobem, jak „vyřešit“ péči o náročného nebo trpícího pacienta. Tím si zjednodušoval práci a zbavoval se emocionálního tlaku, který na něj péče kladla. Znalci ho popsali jako osobnost s hlubokým deficitem empatie, kterou se však naučil velmi dobře napodobovat v sociálně očekávané chování. Navenek působil jako vzorný ošetřovatel, ale vnitřně k pacientům necítil žádné pouto. To mu umožnilo zabíjet bez výčitek svědomí, zatímco o pět minut později klidně mluvil s kolegy v sesterně.

Zatímco vrah upadal v zapomnění, klinika prošla očistou
Dnes je Letterovi 47 let a své dny nadále tráví za zdmi věznice s přísným režimem. Dnes už si v Sonthofenu na vraždy možná ani nikdo nevzpomene. Postupem času slábne intenzita bolesti, smutku či traumat. A i nemocnice po těchto událostech prošla zásadní očistou a proměnou. Pod novým názvem Klinik Sonthofen došlo ke kompletní výměně vedení i personálu a zavedení nejpřísnějších kontrolních mechanismů pro výdej léčiv i sledování úmrtnosti.

Důvěra v „bílý plášť“ patří k pilířům společnosti. Případy těchto rádoby soucitných vrahů nás však varují, že nesmí být slepá. Odpovědnost a kontrolní mechanismy nejsou projevem nedůvěry, ale nutnou obranou proti těm, kteří by si chtěli hrát na Boha.

Seznam zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Zelenka_(s%C3%A9riov%C3%BD_vrah)
https://magazin.aktualne.cz/petr-zelenka-heparinovy-vrah-havlickuv-brod-2006/r~aaa2980e832d5a90eb5602d19cf03d2b
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/heparinovy-vrah-zelenka-byl-odsouzen-na-dozivoti.A080221_083201_krimi_cen
https://www.spiegel.de/panorama/justiz/urteil-lebenslang-fuer-todespfleger-von-sonthofen-a-449450.html
https://de.wikipedia.org/wiki/Stephan_Letter
https://en.wikipedia.org/wiki/Stephan_Letter
https://www.tagesspiegel.de/gesellschaft/panorama/todespfleger-von-sonthofen-muss-lebenslang-hinter-gitter-1409290.html
https://www.theguardian.com/world/2006/feb/08/germany.lukeharding
https://www.sueddeutsche.de/panorama/zwischen-mitleid-und-mord-der-pfleger-der-den-tod-brachte-1.924462