Článek
Vědcům z německého Egertin-Institut v Rottachu se dostal do rukou kódovaný datový fragment, který podle jejich slov „neodpovídá žádnému známému protokolu současnosti“. To by samo o sobě nebylo nic výjimečného, kdyby ovšem časová metadata neukazovala na rok 2355 a kdyby neobsahoval text, který je nepochybně hybridní lidský jazyk s algoritmickou digitální syntaxi. Tedy že se v něm nemluví jen slovy, ale jsou v něm vloženy logické operátory (např. místo „možná“ jsou použity pravděpodobnostní indexy).
„Je to jazyk, který by mohl vzniknout až po dlouhodobé globalizaci a synergii lidských a digitálních jazyků“, říká lingvistka Dr. Lena Hartmann. „Není to strojový překlad. Je to přirozený jazyk, který se vyvíjel.“ A právě to je jedna z podivností tohoto textu.
Komu měla být zpráva původně určena?
Podle dalších metadat měla byt zpráva uložena do jakéhosi archívu centrálního úložiště civilizace, tzv. „Future Layer“, vrstvě dat, která se podle všeho zpřístupňuje až v hluboké budoucnosti. Jinými slovy: autor zprávu psal pro lidi, kteří se narodí dlouho po jeho smrti. Rozhodně ne pro nás.
Uveřejněná část dekódovaného zápisu: „Píšu tyto řádky do křemíkového jádra stanice, která se vznáší v bodě naprostého klidu, přesně mezi spalujícím Sluncem a naší modrou kolébkou…“ Dále skoro až poetický text pokračuje s velice zajímavým obsahem a je zakončen jménem autora: Oliver Bock.
Co vlastně obsah zprávy popisuje?
Podle Egertin-Institutu jde o popis kompletní společenské infrastruktury, která v roce 2355 řídí život na Zemi.
Oliver Bock píše o systému zvaném „Universum“, planetárním operačním programu, který umožňuje komunikaci mezi všemi lidmi, organizuje strukturované diskuze, spravuje hlasování a referenda a automaticky implementuje výsledky. Z textu je zřejmé, že nejde o řídící aplikaci ani sociální síť. Jde o něco jako digitální páteř civilizace.
Každý člověk na Zemi podle textu vlastní přesně jednu akcii Universa. Nikdo nemůže vlastnit víc. Nikdo nemůže mít větší hlas. Vědci to označují za „nejradikálnější formu rovnosti, jaká kdy byla popsána“.
Oliver také zmiňuje „MegAI“. Podle indicií v textu jde asi o druh vysoce vyspělé umělé inteligence, která ale není, ve smyslu moci, vládce. Z popisu lze vyvodit, že jde o procesního garanta, který hlídá bezpečnost, brání manipulacím a funguje výhradně v rámci pevně dané, tzv. „Planetární Ústavy“. „MegAi“ nemá vlastní vůli, nemůže rozhodovat, je to spíš notář než vůdce.
Autor dále v textu popisuje, že se nachází na „stanici L2“. Podle doprovodných dat jde o malý servisní uzel, který dohlíží na obrovskou orbitální strukturu kvantových výpočetních center a úložišť, kde běží „Universum“. A Oliver Bock v textu sám sebe označuje jako „RT-Auditor“. Což naznačuje funkci, která má nějakou spojitost buď se servisem nebo určitou kontrolou zmiňované stanice.
Co je největší záhada?
Jak se zpráva dostala k nám? Egertin-Institut zatím mlčí. Oficiálně tvrdí, že „probíhá další výzkum“. Neoficiální prameny tvrdí, že fragment byl zachycen jako nevysvětlitelný šum v kvantovém počítači při pokusu o udržení stability qubitů. Vědci zjistili, že ten šum má strukturu. Jiní spekulují o kvantové interferenci a o technologii, kterou zatím nemáme a která možná umožňuje zpětný přenos dat. Tedy že při nějakém laboratorním testu došlo k jevu, který si zatím neumíme vysvětlit ale jako vedlejší „produkt“ vědci náhodně zachytili tento datový tok.
Zpráva pro budoucnost, která dorazila do minulosti.
Nejpodivnější pasáž zápisu obsahovala ještě jednu zajímavou větu. Nebyla určena ani nám a ani nikomu v roce 2355. Byla určena těm, kteří přijdou po Oliverovi: „Universum právě teď detekuje první pokusy o svůj vznik v minulosti, moje přítomnost je dána ale až tohle otevřete, věřte, že i vy jste připraveni dál nést svůj díl světla.“ Vědci se shodují, že tato věta nedává, v kontextu celého tohoto textu, smysl. Ale možná právě v tom je pointa.
Určitě jsme neměli být příjemci této zprávy. Dost možná jsme se jimi stali náhodou. Ale možná jsme právě otevřeli něco, co mělo být určeno úplně jinému „časoprostoru“.
A tak tu zůstává jediná otázka:
Co když budoucnost nezačíná tam, kde si myslíme…ale právě teď a tady?
Poznámka autora: Tento text je čistou sci-fi fikcí. Pokud byste se však po jeho dočtení pokoušeli uplatnit svou „jednu akcii Universa“ na nejbližším obecním úřadě nebo u své banky, nejspíš neuspějete. Minimálně ne dřív než za tři sta let. Do té doby nám musí stačit, že se o takové rovnosti dá aspoň hezky psát u kafe v Rottachu.
