Článek
Bohužel ale referendum nedopadlo tak, jak (nejen on) očekával a stálo ho to jeho funkci. V jedné věci měl ale pravdu. V roce 2016 varoval, že pokud Britové budou hlasovat pro odchod z EU, vláda a parlament se budou muset dalších pět až deset let vypořádávat s důsledky. A to se také stalo.
Brexit jako drahý experiment
Nejvíce by nás měly zajímat ekonomické dopady. V jednom z příspěvků ve zprávě Ten years after the Brexit referendum, kterou vydal think-tank Centre for European Reform (CER), vyjádřil jeden z autorů vcelku trefně celkovou povahu britského odchodu: Brexit označil za jeden z nejvýraznějších „přirozených experimentů“ v moderní ekonomii.
Jak jinak nazvat situaci, kdy se Velká Británie dobrovolně a vědomě rozhodla opustit jeden z největších světových trhů? Něco takového nemá v dějinách obdoby. Žádná jiná vyspělá ekonomika se nikdy dobrovolně nerozhodla ztížit obchod se svými nejbližšími obchodními partnery.
Už před referendem bylo nejen ekonomům jasné, že případný brexit bude nákladný. Otázkou bylo jen to, jak velké budou škody a jak rychle se projeví. Nyní po deseti letech známe odpověď, která může mnohé překvapit.
Brexit sice neměl za následek náhlý ekonomický šok, ale udělal něco zákeřnějšího: vytvořil trvalou brzdu růstu Británie.
Brzda ekonomického růstu
Britský Úřad pro rozpočtovou odpovědnost odhadl, že Brexit snížil obchodní otevřenost Spojeného království v dlouhodobém horizontu přibližně o 15 procent, což snižuje potenciální produktivitu o přibližně 4 procenta.
Novější studie naznačují, že škody mohou být větší – do roku 2025 se jedná o pokles HDP o přibližně 6–8 procent a produktivity o 3–4 procenta. Dřívější odhady „syntetické kontroly“, které provedla CER, také zjistily značné ztráty HDP Spojeného království, obchodu a investic.
Skrytou obětí brexitu se staly právě investice: Podle zjištění CER byly investice ve Spojeném království do roku 2025 o 12–18 procent nižší, což odráží roky nejistoty, plánování pro případ nouze, úpravy dodavatelského řetězce a pozornost managementu odkloněnou od expanze k adaptaci.
Nejnovější odhady CER ukazují, že brexit snížil vývoz Spojeného království do EU přibližně o 12 % a dovoz přibližně o 16 %. Konkrétně vývoz zboží do EU je nyní přibližně o 16 % nižší, než by byl, kdyby Spojené království zůstalo v EU.
Dovoz zboží se snížil o 14 procent
Tyto obchodní ztráty jsou značné a jsou v souladu s obchodními průzkumy, které ukazují, že přibližně polovina britských vývozců a dvě třetiny dovozců hlásí značné náklady v důsledku neshod souvisejících právě s brexitem.
Analýza CER také ukazuje, že většina obchodních ztrát zřejmě pramení z odchodu z jednotného trhu, nikoli z celní unie. Odchod z celní unie zavedl obtížné požadavky na „pravidla původu“ a celní dokumenty.
Byl to ale právě odchod z jednotného trhu, který znamenal ztrátu bezproblémového přístupu na trh. Některé překážky lze snížit selektivním sladěním s pravidly EU a dohodami o vzájemném uznávání v jednotlivých odvětvích.
Dokud však britská vláda nebude ochotna přehodnotit svoje červené linie pro vstup do jednotného trhu, nebude moci většinu ekonomických ztrát nahradit.
Z ekonomických důsledků vyplývají ty fiskální. Covid, ceny energií, slabé veřejné investice a roky špatné produktivity, to vše v minulých několika letech výrazně zatížilo veřejné finance. Podobným problémům museli čelit i v jiných evropských zemích. V případě Spojeného království ale brexit situaci ještě více ztížil.
Severoirský zázrak
Zvláštní případ představuje Severní Irsko. Tato oblast totiž zůstala na rozdíl od zbytku Spojeného království součástí jednotného evropského trhu. Nominálně sice rostlo HDP v celém Spojeném království, avšak v této části byl nárůst nejvyšší.
Po očistění o inflaci vzrostla tamní ekonomika v letech 2015 až 2023 o 16,5 procent oproti 11 procentům, které tvořily průměr v celém Spojeném království.
Severoirský růst byl nepochybně ovlivněn i ekonomickým boomem v sousedním Irsku. Zatímco Spojené království jako celek zaznamenalo mezi lety 2015 a 2023 24% pokles produkce finančních služeb, v Severním Irsku zaznamenalo toto odvětví nárůst o 50 %.
Zčásti se na tom nepochybně odráží i blízkost Dublinu. Jde totiž o jedno z finančních center Evropské unie, které těžilo právě z odchodu Spojeného království z jednotného evropského trhu.
Dublin je svou vzdáleností k Londýnu nejbližší anglicky mluvící metropolí v rámci EU. Není proto divu, že řada firem či finančních institucí přesídlila po brexitu kvůli lepším podmínkám právě sem.
Pokud byl někomu brexit přínosem, pak nikoli Velké Británii, ale Irsku. V tomto případě mám na mysli celý smaragdový ostrov, nikoli pouze území Irské republiky.
Stalo se tak paradoxně z toho důvodu, že zůstal součástí EU, resp. součástí Evropského hospodářského prostoru. I takové nezamýšlené důsledky měl brexit – k velké neradosti jeho strůjců.
Nenaplněné představy
Chudší regiony zvláště na severu Anglie patří k těm, kde brexit podporovali nejvíce. Mnozí si zde od odchodu slibovali, že získají kontrolu nad svými životy a povede se jim lépe.
Očekávání se ale nenaplnila. Británie už sice nepřispívá svými penězi do evropského rozpočtu. Zároveň ale platí, že anglický venkov přišel o možnost podpory, kterou dříve dostával z Evropského fondu pro rozvoj regionů a Evropského sociálního fondu.
Jeden z argumentů pro brexit zde byl takový, že Británie má podporovat svoje regiony přímo a sama, a ne oklikou přes Brusel. Jenomže regiony dostávají po brexitu méně peněz na regeneraci, pracovní místa či vzdělávání. V některých případech poklesly dotace i o více než 30 %.
Kosmopolitněji založení stoupenci brexitu si od odchodu z EU slibovali, že po vymanění se z okovů evropských pravidel se Velké Británii otevřou nové možnosti pro rozvoj obchodu a ekonomickou spolupráci s dalšími částmi světa.
Mylná představa o druhém Singapuru
Snili o tom, že se Británie stane jakýmsi velkým Singaporem. Zůstalo ale jenom u přání. Někteří si bohužel neuvědomili, že dnešní Velká Británie už není tou velmocí, kterou kdysi byla a už vůbec není v takové pozici, aby si mohla diktovat podmínky bez ohledu na ostatní.
Její vyjednávací pozice je navíc horší než tehdy, když byla součástí EU. Ano, Británii se sice např. loni podařilo vyjednat novou obchodní dohodu s Indií, nejlidnatější zemí světa. Nepochybně se jednalo o velký britský úspěch.
O několik měsíců později dosáhla podobné dohody také Evropská unie, která měla důvod smát se naposled a také nejlépe. Dohoda uzavřená EU byla dokonce ještě rozsáhlejší.
Navíc jde o hospodářský prostor, kde žijí téměř dvě miliardy obyvatel a představuje zhruba čtvrtinu světového HDP. Británie tedy zaostala i u dohody se zemí, k níž má díky společné historii stále silné vazby.
Navíc se nenaplnily naděje na uzavření velké dohody o volném obchodě s USA. Za prezidentování Donalda Trumpa je něco takového v nedohlednu.
Dopady na migraci
Jedním z dalších taháků brexitu byla migrace. Politici podporující brexit slibovali znovuzískání kontroly nad migrací. Ani zde se Británii nepodařilo dosáhnout vytyčeného cíle.
V prvních letech po odchodu z EU přicházelo do Británie dokonce více lidí než kdykoli dříve. Do roku 2015 byla roční čistá migrační bilance zhruba 300 tisíc lidí, z toho okolo 80 % ze zemí EU. Po brexitu se situace změnila.
Z důvodu nových omezení přicházeli lidé z kontinentální Evropy ve stále menších počtech, až nakonec čistá migrace ze zemí EU klesla v polovině roku 2022 do záporných hodnot.
Nahradila ji však ještě několikanásobně vyšší migrace z jiných částí světa. U ní naopak vystřelila celková čísla v letech 2022-2023 prudce nahoru a dosáhla naprosto bezprecedentních hodnot.
V obou těchto letech byla dle odhadů Migrační observatoře působící v rámci Oxfordské univerzity zaznamenána čistá migrace ze zemí mimo EU okolo jednoho milionu lidí.
Záběry s migranty pokoušejícími se přeplout Lamanšský průliv na gumových člunech a přeplněná azylová centra byly po nějakou dobu ve zprávách velmi častým výjevem z Velké Británie.
Až poté čistá migrace opět prudce poklesla na 331 000 v roce 2024 a loňských 171 000. Důsledky ale přetrvávají dosud a jejich vlivem zůstává migrace stále horkým politickým tématem.
Odchod z EU zesílil problémy Británie
Velká Británie strávila většinu poslední dekády dohadováním se o podmínkách odloučení od svého nejbližšího ekonomického partnera, zatímco země stagnovala. Deset let po referendu britská ekonomika nebyla kvůli brexitu zničena a úplně nejkatastrofičtější scénáře se sice nenaplnily.
Odchod z EU však posloužil jako zesilovač ekonomických problémů Británie. Náklady spojené s odloučením jsou břemenem, s nimž nyní lidé a podniky v Británii musí žít. V klíčových otázkách týkajících se ekonomiky a migrace si Británie opuštěním EU a evropského trhu sama podrazila nohy.
A co Evropská unie jako celek?
Odchod Británie coby jednoho z klíčových hráčů byl samozřejmě obrovskou ztrátou. EU přišla o jednu ze tří největších zemí a jednu ze dvou, které disponují jadernými zbraněmi. Brexit byl tedy prohrou pro obě strany.
Naštěstí se ukázaly jako liché obavy z dominového efektu, kdy britský příklad budou následovat další země a důsledkem bude rozpad celé unie. Během jednání o vystoupení se stal pravý opak.
Přispěla k tomu i celková komplikovanost brexitu a důsledky, o nichž jsem zde psal. Společný zájem na ochraně jednotného trhu a dalších úspěchů EU dokázal udržet většinu členských států pohromadě.
Dokonce lze říct, že jen zřídka, pokud vůbec někdy, byly země EU tak jednotné jako nyní. Své udělala ruská agrese na Ukrajině a dále také nevyzpytatelná politika amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Evropa se už nemůže spoléhat na pomoc zvenčí
Společný evropský postup se proto v mnoha věcech stal naprostou nutností. Zájem o vstup do EU navíc projevuje několik dalších zemí, což lze považovat za jasný důkaz toho, že EU zůstává prestižním klubem.
Přeji hezký den a veselou mysl!
