Článek
Asi vás hned napadne, jak se může odsouzený člověk domáhat odškodnění za poškození dobrého jména, když si vlastní reputaci pošpinil sám svým vlastním jednáním. Zní to opravdu absurdně, jak z nějakého vyprávění o příhodách v městě Kocourkově.
Jenomže takto neuvěřitelná věc se opravdu stala, a to na Slovensku, kde ji stále řeší tamní soudy.
Podvody na dotacích
Celá kauza se vleče už mnoho let. V roce 2010 podal slovenský právník jménem Attila Ilko z Veľkých Kapušan oznámení o podezření ze zneužívání peněz z evropských fondů v tokajských vinařstvích východoslovenského podnikatele Štefana Duče, vlivného člověka s vazbami na lidi v nejvyšší politice.
Jelikož Ilko nedůvěřoval slovenským orgánům, obrátil se se svým podnětem přímo na Evropský úřad pro boj proti podvodům v Bruselu (OLAF). Konkrétně šlo o dotace pro dva velké vinařské podniky: Tokajskou společnost Viničky a Vinařství Viničky.
Z eurofondů na ně dostal Štefan Duč dotaci ve výši více než pět milionů eur. Peníze měly jít na výstavbu a obstaraní vinařských technologií.
Evropské orgány pak celou kauzu tokajských vinařství nahlásily slovenské prokuratuře, která se začala věcí zabývat. Štefan Duč se tak dostal před Specializovaný trestní soud. Ten opakovaně shledal, že oba projekty uměle nafoukl a podvody se obohatil o minimálně 2,8 milionu eur!
Soudy nakonec Štefana Duče v dubnu roku 2021 shledaly vinným a poslaly ho za zneužívání dotací za mříže na deset let spolu s pokutou ve výši 100 tisíc eur. Odsouzený ji však nezaplatil, a tak se mu trest vězení zvýšilještě o jeden rok.
„Dobré jméno“ odsouzeného?
Štefan Duč byl tedy usvědčený ze zneužívání evropských peněz a za svůj čin sedí ve vězení. Mohlo by se zdát, že spravedlnosti bylo v tomto případě učiněno zadost. Jenomže odsouzením viníka se věc zdaleka neuzavřela. Celá kauza má svoji další linku, která dodává tomuto případu na absurditě.
Zde si dovolím jednu malou odbočku. Od roku 2019 existuje na Slovensku zákon, na základě něhož mohou osoby, které nahlásí korupci, požádat stát o odměnu. Attila Ilko si podal žádost také, protože je přesvědčený o tom, že kdyby nebylo jeho oznámení, na podvody s eurodotacemi by nikdo nepřišel.
Žádost o odměnu za nahlášení podvodu mu ale zamítli. Podle vyjádření mluvčí Úřadu na ochranu oznamovatelů Zuzany Dlugošové „případ pána Ilka pocházel z doby, na kterou nový zákon žel nepřihlížel. Upravoval spíše možnosti odměňovaní do budoucna.
Proto úřad neměl jinou možnost, než žádost z formálních důvodů zamítnout.“ Odměna Ilkovi prý nenáleží ani podle generální prokuratury. Nekalou činnost totiž nenahlásil přímo slovenským orgánům.
Neodměnění slovenského advokáta však nepředstavovalo zdaleka největší problém. Nejenže nebyl slovenský advokát za pomoc při odhalení nezákonného jednání oceněný, ale sám musí několik let čelit existenčním problémům a žalobě ze strany odsouzeného.
Jak je to možné?
Odsouzený východoslovenský podnikatel Duč podal na advokáta Attilu Ilka už v roce 2016 žalobu na ochranu osobnosti na okresním soudě v Michalovcích, a to kvůli dlouhodobému poukazování na Dučovy kauzy týkající se především právě machinací okolo evropských dotací.
Štefan Duč se původně dokonce domáhal omluvy formou doporučeného dopisu za poškození dobrého jména na veřejnosti, zveřejnění jeho obsahu, jehož přesné znění také navrhl přímo v žalobě, ve třech celoslovenských denících či náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 30 tisíc eur.
A co je neuvěřitelné?
Soud dal odsouzenému zčásti za pravdu a nařídil Attilovi Ilkovi v roce 2022 zaplatit odškodnění kvůli poškození dobrého jména odsouzeného! Východoslovenské soudy konkrétně uložilyoznamovateli trestné činnosti tokajského vinaře zaplatit odsouzenému Štefanovi Dučovi za poškození dobrého jména náhradu nemajetkové újmy ve výši pěti tisíc eur!
K celkové částce byly navíc připočteny ještě náklady exekutora a oprávněného Štefana Duče, tj. dohromady celkem 6600 eur.
Kvůli exekuci byl obstavený celý nemovitý majetek advokáta Ilka i jeho bankovní účty. Zatím se alespoň podařilo zabránit nejhoršímu. Proti celé věci se Attila Ilko samozřejmě odvolal a uspěl se stížností na Ústavním soudu. Po rozhodnutí slovenského nejvyššího soudu, který rozsudky krajského i okresního soudu zrušil, se celá kauza vrací na úplný začátek.
A kdo ochrání svědky?
Když se člověk usvědčený a odsouzený za zneužití velkého objemu peněz soudí kvůli „dobrému jménu,“ nesnese takové jednání jiné označení, než nehoráznost a donebevolající drzost. Nyní bude celou věc opět řešit okresní soud v Michalovcích.
Stále tedy existuje šance celý případ zvrátit, nicméně už samotná skutečnost, že soud zčásti vyhověl odsouzenému kvůli stížnosti pro údajné poškození dobrého jména, představuje naprosto ostudné selhání slovenské justice.
Důsledkem toho jsou také přinejmenším na Slovensku vážně ohroženy peníze evropských daňových poplatníků. Podvodníci budou moci nerušeně zneužívat dotace, protože to nikdo nebude chtít hlásit.
Těžko můžeme čekat něco jiného za situace, kdy u našich východních sousedů nejsou oznamovatelé podvodů a trestné činnosti nijak chránění. Naopak musí čelit velkému riziku a hrozbě, že se to nakonec celé obrátí proti nim. Opravdu velký problém tedy nemá jen Slovensko, ale bohužel i celá EU.
