Článek
Malé srovnání
Za posledních deset let zvýšily Moskva a Peking své rozpočty na obranu o téměř 300 %, resp. 600 %. A Evropa? Členské státy EU zvýšily své výdaje na obranu pouze o 20 %! Rozdíl je propastný a znamená to jediné.
Státy Evropské unie musejí nyní co nejdříve dohnat to, co v posledních letech zanedbaly. Ani dnes nedosahují úplně všechny evropské země v NATO vytyčeného cíle 2 % HDP na výdajů na obranu. Navíc mnohým z těch, které ho dosáhly, se to podařilo teprve nedávno.
Stále agresivnější velmoci
Pro udržení bezpečné Evropy bude absolutní nutností vytvoření silné společné obrany. Už loni v říjnu se v dokumentu mojí frakce, Evropské lidové strany, velmi prozíravě zmiňovalo dramatické tempo geopolitických změn ve světě, který se stává čím dál nebezpečnějším.
V souvislosti s rostoucí globální nestabilitou byla zmiňovaná ruská útočná válka proti Ukrajině, íránský raketový útok proti Izraeli a také Íránem podporovaný teroristický útok Hamasu na Izrael. A od té doby k tomu navíc přibylo ještě silně nevyzpytatelné chování dosavadního spojence – USA. Současné dění jen podtrhuje naléhavost této výzvy.
Autoritářští aktéři, jako jsou Rusko a Čína, provádějí stále agresivnější zahraniční politiku s cílem prosazovat své zájmy po celém světě, a to nejen politickými a ekonomickými, ale i vojenskými prostředky.
To zahrnuje také cílené šíření dezinformací podkopávajících důvěru v demokratické zřízení a kybernetické a hybridní útoky, jejichž účelem je narušit stabilitu našich demokratických společností.
Autoritářské režimy se zhoubným prosazováním svého vlivu zároveň pokoušejí vykolejit evropskou cestu kandidátských zemí, jako je tomu v případě západního Balkánu.
Potřeba efektivně investovat
Evropa by měla zareagovat více způsoby. V první řadě je nutné vytvoření skutečného jednotného evropského trhu pro obranu. Dosud zůstává evropský trh roztříštěný, převážně vnitrostátní a s omezenou konkurencí.
Důsledkem je přetrvávající neefektivita evropského obranného trhu. A ta vede k nízké efektivitě výdajů na obranu, a tedy k plýtvání penězi evropských daňových poplatníků. Brzdí se rozvoj obranných sil členských států, což představuje obrovský problém pro naši bezpečnost.
Není také vůbec ideálním stavem, když členské státy EU stále pořizují 78 % svého vojenského vybavení ze zdrojů mimo EU. Musíme navíc uvažovat v delším časovém horizontu.
Vesmír a kyberprostor budou mít pravděpodobně čím dal větší význam v jakémkoli případném budoucím konfliktu, což si vyžádá investice EU do posílení schopností a odolnosti agentur, jako je Satelitní středisko Evropské unie. Kromě toho potřebujeme evropskou kapacitu pro povědomí o situaci v kybernetické a informační oblasti.
S tím souvisí také potřeba myslet ve velkém a investovat do obranných technologií budoucnosti. Musíme výrazně zvýšit investice do nových a převratných technologií v oblasti kybernetické obrany, vesmíru, nových materiálů, AI, robotiky, biotechnologií a nanotechnologií.
Pro celkový rozvoj obranné výroby bude nutné snížení regulací a odstranění zbytečné administrativní zátěže. Musíme hledat nové způsoby financování našich programů. To by mělo zahrnovat revizi mandátu Evropské investiční banky (EIB) a další osvobození od DPH.
Úvěry EIB by měly povzbudit soukromé investice do evropského obranného průmyslu. Výdaje na obranu jsou koneckonců investicí do naší vlastní budoucnosti.
Směrem k obranné unii
Vedle investic bude zapotřebí i užší spolupráce v oblasti obrany. O tom, že EU jako celek nyní konečně vnímá bezpečnost a obranu jako důležitou otázku, svědčí i zřízení funkce komisaře pro obranu a vesmír, který má koordinovat obranné i bezpečnostní otázky a podporovat spolupráci v této oblasti.
Rozvoj spolupráce by měl postupně směřovat ke Evropské obranné unii. Její činnost by měla pomoci lépe sladit bezpečnostní strategii. V této oblasti však může být limitujícím faktorem politika vojenské neutrality, kterou zastávají některé členské státy.
Určitě by také nebylo od věci zřídit společný štáb, abychom mohli společně postupovat při řešení krizí, a to od strategického plánování až po samotné vedení misí a operací.
EU a její členské státy musí také podporovat lepší spolupráci v oblasti vojenského zpravodajství a kybernetické bezpečnosti sdružováním zdrojů a sdílením informací a databází. To předpokládá posílení Zpravodajského analytického střediska EU (INTCEN).
Nadějná Bílá kniha
Vnímám jako významný a pozitivní posun, že nedávno zveřejněná Bílá kniha pamatuje na problém nedostatečné obrany. Dokonce musím říct, že jde o jeden z nejvíce realistických dokumentů za celou dobu mého působení v Evropském parlamentu.
Pamatuje se v něm na potřebu odstranění mezer v obranných kapacitách členských států a obecně posílení spolupráce v oblasti obrany. Zmiňuje i podporu evropského obranného průmyslu – např. pomocí společného zadávání zakázek či zjednodušení regulací.
Dále se v něm zdůrazňuje potřeba inovací v obraně a lepší přípravy na krizové scénáře a s tím spojenou ochranu hranic zvláště s Ruskem a Ukrajinou. Kromě toho se v rámci plánovaného programu Readiness 2030 plánuje vynaložit celkem 800 miliard eur na společnou obranu. V Bílé knize tedy najdeme většinu věcí, o nichž jsem psal v předchozích částech tohoto článku.
Štíhlá štika
S oblibou říkám, že EU potřebuje reformu, aby byla štíhlou štikou v rybníku plném líných kaprů. Dokument poskytuje velmi dobrý základ k diskusi, jak tohoto cíle dosáhnout. Mimochodem jde o jednu z mála věcí, kde se dá v současné době nalézt shoda i s Maďarskem.
V Evropě nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak se svět kolem nás nadále vyzbrojuje. Budoucnost evropské bezpečnosti závisí také na politické vůli. Za situace, kdy Trumpova administrativa zvažuje, že se USA vzdají role vrchního velitele spojeneckých sil NATO v Evropě, máme nejvyšší čas, aby Evropa konečně převzala odpovědnost za svou obranu.
