Článek
Sociálnědemokratický kancléř Scholz i ministr financí Christian Lindner z vládní liberální FDP se už loni vyslovili pro zastavení finanční pomoci organizacím napomáhajícím nelegální migraci. Jasné ne zaznělo i ze Spolkového sněmu.
Zatím ale zůstalo jen u slov. Spolkové ministerstvo zahraničí podporuje činnost těchto nevládních organizací ve stejném rozsahu jako v loňském roce!
Vyplynulo to z interpelace ministerstva zahraničí, kterou inicioval poslanec za opoziční CDU Ingo Gädechens. Odpověď byla totiž taková, že nevládní organizace jsou podporované ve stejné výši jako v roce 2023.
Trik zelené ministryně
Jak je tedy možné, že navzdory odporu parlamentu i vlády pokračuje ministryně zahraničí ve své politice financování těchto neziskovek vesele dál? Zelená šéfka diplomacie Annalena Baerbocková využila jeden trik k tomu, aby peníze proudily nevládkám dovážejícím nelegální migranty i nadále.
Rozpočtový výbor Spolkového sněmu měl k dispozici šest milionů eur na roky 2024 až 2026, které může využít, ale taky vůbec nemusí. Po tlaku ze strany semaforové koalice mohla šéfka diplomacie tyto peníze přeúčtovat do rozpočtu svého ministerstva. Použila je pak jako příspěvek pro mořské záchranáře.
Z položky „Mezinárodní aktivity sociálních skupin“ ve výši 24 milionů eur peníze poté ihned přesunula do obřího balíku „Humanitární pomoc“ o celkové výši 2,2 miliardy eur. Dle tvrzení rozpočtových expertů se jedná o oblíbený trik, jak skrýt kontroverzní výdaje.“
Na rok 2024 opět ministryně přiklepla zmíněným nevládním organizacím peníze v celkové výši 1,9 milionu eur, z nichž její úřad dosud vyplatil 1,3 milionu. Z německého eráru profitovaly zejména tři následující organizace: Sea Eye připadlo 393 540 eur, SOS Humanity získala půl milionu eur a organizace SOS Mediterranee obdržela 492 060 eur.
Co vlastně chtějí Zelení?
Říkám to už dlouho. Německo roky podporuje neziskovky dovážející nelegální migranty do Evropy. Ministryni Baerbockové se podařilo šikovným trikem - i přes nynější negativní postoj koaličních partnerů - přesunout „mořským záchranářům“ další peníze a financování převozu nelegálních migrantů pokračuje vesele dál.
Takhle bohužel vypadá německý boj s migrací v praxi. Byli to navíc právě Zelení, kteří v posledních letech blokovali restriktivnější uprchlickou politiku. Nejen počínáním ministryně zahraničí, ale např. i zařazením maghrebských států mezi bezpečné země původu.
Podpora této činnosti přidělává vrásky celé Evropě za situace, kdy se daří navracet méně než čtvrtinu ilegálních migrantů, jimž je nařízená repatriace.
Změna kurzu?
Nedávno však jiný významný zelený politik, ministr zemědělství Cem Ӧzdemir, který má paradoxně dokonce sám „migrační pozadí“ (je tureckého původu), vyzýval ke změně kurzu. Na konci září ve svém článku pro německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung připouštěl, že německá imigrační a azylová politika selhala.
Zdůrazňoval nutnost přiznat si, že „azylová praxe posledního desetiletí se stále více vyvíjí v právo silnějšího.“ V souvislosti s teroristickým útokem v Solingenu také napsal, že „musíme vědět, kdo v zemi pobývá.
Musíme zajistit, aby v zemi byli pouze ti, kteří zde smějí být.“ Özdemir také vyzýval k oddělení azylové a pracovní migrace a k zavedení jasných pravidel pro obě tyto oblasti.
Vůbec největší pozornost vzbudila pasáž, v níž vyjadřoval obavy o svoji dceru kvůli nevhodnému chování ze strany mužů zjevně neněmeckého původu.
Napsaltotiž mimo jiné, že když se jeho dcera pohybuje ve městě, často ji nebo její kamarádky nepříjemně okukují nebo sexuálně obtěžují muži s migrantským původem. Od zeleného politika jsou to opravdu překvapivě ostrá slova. Otázkou je, zda dojde také k činům?
Němečtí Zelení by si nyní měli především ujasnit a shodnout se na tom, jak (a zda) vlastně chtějí řešit migraci. Přejí si zemi schopnou zajistit vymahatelnost práva, nebo zemi, kam může přijít doslova každý, včetně kriminálníků, které je obtížné či dokonce nemožné deportovat?
