Článek
Příběh jeho samotného (a jeho rodiny) by určitě vydal na několik knih.
Jako první asi každého zaujmou dvě jména. Může za to velmi zajímavá historie jeho rodiny. Pablo González Yagüe, jak zní jeho celé jméno, je totiž vnukem španělského dítěte, které bylo během občanské války ve Španělsku evakuované do Sovětského svazu.
Narodil se v Moskvě v roce 1982 a dostal jméno Pavel Rubcov. V Sovětském svazu žil až do svých devíti let, kdy se jeho matka rozvedla s jeho otcem a vzala syna s sebou do Baskicka. Tam mu změnila jméno na španělské Pablo González Yagüe.
Novinář ve službách GRU
Vazby na Rusko ale rozhodně neztratil. Právě naopak. „Proslavila“ ho totiž jeho činnost v Polsku, kde se vydával za novináře. Ve skutečnosti ale působil jako důstojník ruské zpravodajské služby GRU, což bylo i důvodem jeho uvěznění.
V očích mnoha lidí by nic nenasvědčovalo tomu, že by zrovna on mohl jakkoli obhajovat Rusko. Jako „novinář“ vzorovým způsobem hlásal současnou progresivní agendu: Kritizoval Polsko kvůli postoji k potratům a ze stejného důvodu útočil také na polskou katolickou církev.
Bojoval také za to, aby Polsko nechalo otevřenou východní hranici a nebránilo ve vstupu nelegálním migrantům, kteří se ji pokoušeli překročit. A vůbec si dával velmi záležet na tom, aby svými výstupy ukazoval Polsko v co nejhorším světle.
Proti Západu
Prosazováním progresivní agendy se Pablo Gonzáles snažil podrývat Západ a napomáhat Rusku v jeho hybridní válce, což vlastně není nic překvapivého. Krajní pravice často inspirovaná ruskou propagandou ráda vykresluje Západ jako dekadentní a morálně zkažený.
Málo se ale bohužel připomíná, že také současní levicoví progresivisté dokážou Západ nenávidět úplně stejně. V jejich očích nese Západ dědičnou a nesmazatelnou vinu za kolonialismus, otroctví, rasismus či bezpráví nejrůznějších menšin. Dokážou nenávidět Západ zvláště kvůli jeho minulosti stejně zuřivě, jako to dělá Rusko.
Klíčovou roli sehrála v celé kauze jeho přítelkyně, polská novinářka Magdalena Chodownik. Právě díky vztahu s ní se mu otevřely dveře do komunity tamních novinářů.
Pokud šlo o témata jako jsou menšiny, imigrace, lidská práva atd., ona sama zastávala prakticky navlas stejné postoje jako její protějšek. V britském deníku Guardian např. prezentovala Polsko jako nejhomofobnější zemi v celé EU.
Zatčení za špionáž
28. února roku 2022 byl Pablo Gonzales alias Pavel Aleksejevič Rubcov zatčený v hotelu ve městě Przemyśl kvůli špionáži pro Rusko. Ve stejný den byla zadržená také jeho partnerka a byla obviněná z trestného činu spoluúčasti na špionáži.
Stále se ale může volně pohybovat, a dokonce navštěvuje jednání polského parlamentu a píše o situaci na polsko-běloruské hranici. Novinářka Magdalena Chodownik dokonce vyhrožovala ostatním novinářům žalobami, díky čemuž dosáhla toho, že z článků o jejím „ex“ bylo vymazáno její jméno.
Po zatčení provedla polská Agentura vnitřní bezpečnosti (ABW) prohlídku varšavského bytu, který si pár pronajal o měsíc dříve. Jednalo se o scénu jako vystřiženou z nějakého filmu: Policisté prohledávali stěny přenosným rentgenem a ultrafialovým světlem kontrolovali stránky sešitů.
Agenti polské kontrarozvědky zajistili zařízení a externí disky a našli kreditní karty na Gonzálezovo ruské jméno: Pavel Rubcov. V kapsách jeho bundy našli účtenky z Moskvy.
Prokuratura navíc později objevila další důkazy: Materiály, které González shromáždil, když špehoval Žannu Němcovovou, dceru zavražděného ruského opozičního vůdce. Po zatčení byl Pablo González vzat do vazby. Bylo s ním zacházeno jako s nebezpečným vězněm a několik prvních měsíců byl izolován od ostatních zadržených. Hrozil mu dokonce doživotní trest.
Konec všech spekulací
Reakce po zatčení Gonzaleze/Rubcova se daly vcelku očekávat. Hned byl samozřejmě oheň na střeše, že jde o porušování lidských práv. Někteří z něho dělali div ne jediného vězně svědomí v celé EU.
Jelikož ho zatkli v tom konzervativním, tedy „zlém“ Polsku a on vždy hlásal jen ty „správné“ názory, postavili se za něj Reportéři bez hranic, Amnesty International či Mezinárodní federace novinářů, která o něm psala jako o jediném novináři vězněném v členské zemi EU.
Když mohl na začátku srpna odletět do Ruska, vřelé přivítání Vladimirem Putinem na moskevském letišti snad učinilo konec veškerým spekulacím o tom, co byl Pablo Gonzales ve skutečnosti zač.
Lidskoprávní aktivisté a progresivisté na špatné straně barikády
V případě španělsko-ruského „novináře“ se různí lidskoprávní aktivisté, nevládní organizace a progresivisté totálně znemožnili jako užiteční idioti Ruska. Bylo by dobré, kdyby také lidé na „pokrokářské“ straně politického spektra projevili trochu sebereflexe.
Třeba v tom, že už se příště nebudou pokoušet své ideové protivníky hned nálepkovat Putinem jen kvůli tomu, že má někdo odlišný názor na stejnopohlavní manželství, aniž by existovaly jakékoli důkazy o vazbách jednotlivce či organizace na Rusko.
„Reductio ad Putinum“ není ničím jiným, než argumentačním klamem a projevem naprosté lenosti smysluplně argumentovat. Nálepkování „Ruskem“ se může velmi rychle a snadno obrátit proti nim samotným, jak se to stalo nyní.
