Článek
Mnozí se divili tomu, jak mohl Nobelovku dostat americký prezident, který se ještě příliš nepředvedl.
Ocenění prakticky „za nic“ může být ale někdy ještě tou lepší variantou. Nedávno totiž byla udělená prestižní Pulitzerova cena Musabovi Abú Tuhovi za komentáře v americkém časopise The New Yorker, v nichž popsal život a utrpení Palestinců v Pásmu Gazy.
Na seznamu držitelů tohoto novinářského ocenění se dočteme, že ji obdržel „za eseje o fyzickém a emocionálním krveprolití v Gaze, které kombinují hloubkové reportáže s intimní atmosférou memoárů a zprostředkovávají palestinskou zkušenost více než roku a půl trvající války s Izraelem.“
Tento muž ale zároveň zpochybňoval únosy Izraelců při teroristických útocích 7. října 2023. Odmítal uznat skutečnost, že se jednalo o rukojmí a otevřeně zlehčoval či popíral zvěrstva páchaná bojovníky Hamásu.
Zlehčování masakru 7. října
Případů, kdy se na sociálních sítích opovržlivě vyjadřoval k lidem postiženým útokem Hamásu, se našlo několik. Např. mladá žena jménem Emily Damari, kterou drželi jako rukojmí v Gaze více než 500 dní.
Na Facebooku o ni Musab Abú Tuha napsal: „Jak je možné, že se této dívce říká rukojmí? … Tato vojačka, která byla blízko hranic s městem, které ona a její země okupují, je nazývána „rukojmí“?“ Oceněný novinář zjevně zapomněl, že Izrael se stáhl z pásma Gazy v roce 2005. Před útoky 7. října tedy nešlo o okupované území.
V zajetí si Emily Dari přitom musela téměř 500 dní snášet nelidské podmínky. Ráno 7. října byla zrovna doma ve svém malém bytě v kibucu Kfar Aza, když do něj vtrhli teroristé z Hamásu, postřelili a odvlekli ji přes hranici do Gazy.
V ten den bylo odvlečeno celkem 251 lidí. Týrali ji hladem i fyzicky a zacházeli s ní jako s někým, kdo je méně než člověk. Viděla trpět své přátele a podle svých slov i teď, když se vrátila domů, si tuhle temnotu nese s sebou, když její nejlepší přátelé, Gali a Ziv Bermanovi, jsou stále drženi v teroristických tunelech Hamásu.
Nemůžeme se divit tomu, že udělení Pulitzerovy ceny Abú Tuhovi u ní vyvolalo šok a bolest. A určitě nebyla sama.
Letošní držitel Pulitzerovy ceny se navážel také do Agam Berger, další z přeživších uvězněných. I u ní zpochybnil, zda byla skutečně rukojmím. Vadilo mu, že se několik dní po propuštění zúčastnila slavnostního ukončení armádního kurzu, který absolvovala její sestra Bar.
Agam Berger byla unesena při výkonu vojenské služby a Hamás ji držel jako rukojmí bez jakýchkoli práv, náležejícím vojenským zajatcům. Takové věci ale Musab Abú Tuha zjevně vůbec neřeší.
Podle tohoto palestinského autora mohou být navíc za legitimní cíl teroristů považováni i ti izraelští vojáci, kteří zrovna nejsou ve službě, tedy civilisté. Vojenská služba je ale v Izraeli povinná téměř pro všechny muže i ženy. Vezmeme-li v úvahu veškeré důsledky této zvrácené logiky, mohou se legitimním cílem teroristických útoků stát prakticky všichni dospělí obyvatelé.
Neméně by nás měla znepokojovat i jeho bagatelizace vraždění dětí. Popřel totiž vraždu rodiny Bibasových, dalších obětí masakru ze 7. října.
Obětí se stala matka a dvě děti
Přežil pouze otec. Ten strávil 484 dní v zajetí, než byl letos v únoru propuštěný. V únoru Musab Abú Tuha zpochybnil forenzní důkazy, které teroristy usvědčovaly z toho, že unesené děti manželů Bibasových, devítiměsíčního Kfira a čtyřletého Ariela, zavraždili teroristé holým rukama, když napsal: „Hanba BBC, nástroji propagandy.
Mluvčí IDF Daniel Hagari prohlásil, že »forenzní nálezy«, které BBC neviděla, naznačují, že chlapci byli zabiti »holýma rukama«. Pokud jste žádné důkazy neviděli, proč jste to zveřejnili? No, to jste prostě vy, hnusní lidé.“ Snaha popírat zvěrstva Hamásu svědčí velmi výmluvně o tom, co je Musab Abú Tuha ve skutečnosti zač.
Šiřitel fake news
V jednom ze svých příspěvků na Facebooku se Abú Tuha navíc předvedl jako pravý a nefalšovaný antisemita věřící konspiračním teoriím o židovském spiknutí.
Když byl Ali Abunimeh, spoluzakladatel stránky Electronic Intifada, zatčený švýcarskou policií v Curychu, Abu Toha obvinil „sionisty“ a nerozpakoval se zmínit antisemitské konspirační teorie o Židech ovládajících státní orgány, vládu a média.
Vedle toho všeho už asi nikoho nepřekvapí, že Abu Toha byl kritizovaný i za šíření propagandy Hamásu a tzv. „fake news“, když obvinil Izrael z toho, že 17. října 2023 bombardoval nemocnici Al-Ahli v pásmu Gazy.
V prvních hodinách po výbuchu opakovala i některá hlavní média tvrzení ministerstva zdravotnictví v Gaze kontrolovaného Hamásem, že Izrael nemocnici bombardoval a zabil až 500 lidí.
Mezinárodní orgány však rychle dospěly k závěru, že šlo o parkoviště nemocnice, které zasáhla raketa chybně odpálená hnutím Islámský džihád, což mělo za následek, že počet obětí byl jen zlomkem toho, co Hamás zpočátku tvrdil.
Ostuda pro Pulitzerovu cenu
Zcela jednoznačně tedy jde o člověka otevřeně popírajícího zdokumentovaná zvěrstva, jemuž nejsou cizí otevřeně protižidovské postoje. Opravdu mohou takoví lidé dostat prestižní novinářské ocenění?
Výbor Pulitzerovy ceny se rozhodl odměnit člověka zlehčujícího zvěrstva napáchaná Hamásem a hanobícího památku zavražděných Izraelců. Musab Abú Tuha opravdu není žádným odvážným spisovatelem, nýbrž současným ekvivalentem popírače holocaustu, jak ho trefně nazvala už zmiňovaná Emily Damari.
Jeho ocenění představuje nejen ostudu pro Pulitzerovu cenu, ale také další citelnou ránu pro reputaci seriózní žurnalistiky. Důsledky jsou ještě závažnější za současné situace, kdy v Americe i v Evropě, včetně Česka, část veřejnosti přestává věřit hlavním médiím.
Udělení Pulitzerovy ceny tomuto člověku se zjevně antisemitskými názory nedůvěru k tradičním médiím ještě prohloubí. Lidé hájící genocidní ideologii nemají dostávat žádná prestižní novinářská ocenění, protože jejich postoje si nezaslouží nic jiného, než naprosté opovržení!
