Článek
Nezanedbatelná část lidí ze třetích zemí nejenže nemá žádný zájem začlenit se do společnosti, která je přijala, a naopak se vůči ní staví otevřeně nepřátelsky. Činnost radikálních islamistů v Evropě představuje vážný problém pro demokracii a bezpečnost našich obyvatel.
Jelikož se jedná o dění v sousední zemi, nemůžeme se divit tomu, že situace začíná vážně znepokojovat i mnoho lidí u nás v Česku.
Demonstrace za chalífát
V Hamburku proběhly nedávno dvě demonstrace za chalífát. První z nich se konala na konci dubna a zúčastnilo se ji něco přes tisíc lidí. Transparenty některých účastníků hlásaly, že „řešením je chalífát“ a (Německo je) „diktaturou hodnot.“
Zcela jednoznačně tedy můžeme něco takového brát jako výzvy ke zrušení demokracie. Navzdory tomu ale mohla demonstrace volně proběhnout a policie se ji ani nepokoušela rozpustit.
V květnu se uskutečnila ještě jedna podobná demonstrace s dokonce dvojnásobnou účasti oproti té předešlé. Policie však tentokrát chtěla alespoň uvalit na toto veřejné shromáždění některá omezení. Nesmělo se pochodovat, nesměly být ženy oddělené a jakékoli islamistické symboly a hesla byly zakázány.
Podmínku o zákazu oddělit muže a ženy demonstrující islamisté splnili. Žádné ženy se totiž přímo mezi demonstranty neobjevily. Na rozdíl od první demonstrace při ní nebyly žádné transparenty ani vlajky s islamistickými symboly.
Místo toho pak v reakci na omezení mnoho účastníků drželo cedule s nápisem „Censored.“ Mnohým z vás určitě přijde zvláštní, když si stěžuje na cenzuru někdo, kdo zastává ideologii popírající svobody zaručené v demokratických zemích.
Jedna podmínka však byla porušená i zde: Joe Adade Boateng, vůdce uskupení Muslim Interaktiv navzdory zákazu volal na samém závěru demonstrace po chalífátu.
Hrůzný čin v Mannheimu
Ignorovat hrozbu islamismu se nevyplácí. Před časem jsem v článku na blogu věnovaném první ze zmíněných demonstrací psal, že bylo obrovskou chybou, když tehdy policie nezasáhla, a ta chyba se jim brzo vrátí jako bumerang. A to se bohužel také stalo.
Mnohem závažnější incident se odehrál před pár týdny v Mannheimu, kde měl na demonstraci vystoupit protiislámský aktivista Michael Stürzenberger.
Radikální islamista zde zaútočil nejdříve na Sturzenbergera ale při útoku vážně poranil i zasahujícího 29letého policistu, který na následky zranění zemřel.
Za zmínku zde stojí velmi nešťastný průběh celého zásahu: Videa a snímky zveřejněné v médiích a na sociálních sítích totiž naznačují, že policista nezasáhl v chaotické situaci přímo proti pachateli (islámskému radikálovi), ale proti jinému jednomu z členů Stürzenbergerova týmu, který přitom předtím sám zakročil proti jinému mladíkovi, jenž měl být komplicem hlavního pachatele.
Vrah této chaotické situace využil a zezadu zasadil policistovi několik ran nožem do oblasti hlavy a krku.
Špička ledovce
Útok v Mannheimu představuje jen špičku ledovce. Opět se ukázalo, že islamismus je problémem s reálnými důsledky. Jeho přívrženci mají silný sklon oponovat odlišným postojům užitím násilí.
V demokratické společnosti proto nemají lidé zastávající takové postoje místo. Zásahy ze strany bezpečnostních složek bohužel často přicházejí buďto pozdě, nebo prakticky vůbec.
Všichni politici v celé Evropě by si měli uvědomit, že problém už prostě nemohou odbýt slovy, že se nic nestalo. Ani pouhé verbální odsouzení ze strany hlavních politických představitelů zdaleka stačit nemůže.
V některých významných médiích, jako např. BBC se vyskytla snaha ani slovem nezmiňovat jen pouhou možnost islamistického motivu. Útok v Mannheimu by přitom měl sloužit jako další z mnoha budíčků nejen pro Německo, ale i celou Evropu.
Co udělá německá vláda?
Bude německá vláda i nadále nečinně přihlížet, jak zemi ovládá radikální islamismus, nebo konečně podnikne nějaké kroky pro větší bezpečnost svých občanů? Německý kancléř Olaf Scholz už sice oznámil, že chce deportovat těžké zločince a lidi představující nebezpečí do Afghánistánu a Sýrie.
Když ale opoziční parlamentní frakce CDU/CSU předložila ve Spolkovém sněmu návrh na boj proti politickému islámu „jako hrozbě pro naši svobodnou demokracii,“ její návrh byl odmítnut.
Pokud se má islamismus opravdu řešit, nemůže zůstat jen u slov! V sázce je bezpečnost lidí v Evropě a jejich životy. V opačném případě budeme moci jen přihlížet k dalšímu vzestupu toxických uskupení, jako strana Alternativa pro Německo.
Ta nyní s téměř 16% ziskem v evropských volbách zaznamenala navzdory všem nedávným kauzám svůj historicky nejlepší výsledek.
