Článek
Od našeho hotelu na řeckém ostrově Rhodos na severovýchodním pobřeží v části Faliraki jsme s manželkou během dovolené koukali na bělobou zářící kostelík Agia Sofia ležící na strmém svahu nad resortem a říkali si, jaký by z něho asi byl výhled. Slovo dalo slovo, nabalili jsme vodu, obuli pevné boty a vyrazili jsme. Jenže na cestě k cíli nás brzy po odbočení z hlavní cesty zastavila brána s neoblomnou strážkyní. Kostelík byl totiž součástí přísně chráněného ubytovacího zařízení a tím nepřístupný veřejnosti. Když jsme se ptali, zdali by nebylo možné udělat jednou výjimku, paní reagovala rázně: „To by mě zabili“.
Pochod v tymiánu
Když už jsme ale vyrazili na pěší výlet, říkali jsme si, jsme v Řecku, někde v plotu bude určitě díra. Ale ouha. Nejenže nebyla, ale pozemek byl ohraničen neprostupnou kovovou sítí doplněnou ostnatým drátem, navíc svah byl hodně strmý. Tak jsme zkusili variantu B, tedy vyšplhat na nejbližší jiný kopec. Terén vypadal schůdně a byl protkaný úzkými stezkami, podle všudypřítomných černých bobků patrně vytvořených kozami, ale problémy byly jinde. Jednak v této oblasti vůbec nebyly vyznačené cesty, a jednak nám podklad neustále ujížděl pod nohama. Bonusem ale bylo aroma. Jak jsme se prodírali přes různá křoviska, nebo po nich dokonce šlapali, všude byla cítit vůně tymiánu a dalšího koření.
Říp zdolán
Vždy, když jsme se vyškrábali o pár desítek metrů výše, tak jsme viděli další hřeben a další vyšší místo. Až nakonec se před námi objevil ten nejvyšší pahorek. Mrkli jsme na sebe a bylo jasno. Tento „Říp“ bude náš cíl. I když šlo o nejsložitější a nejstrmější část tohoto minitreku a nahoře nebylo moc místa, výsledek stál rozhodně za to. Výhledy nejen na moře, ale i do vnitrozemí, byly úchvatné, jak lze poznat na přiloženém videu. Zpět už to bylo jednodušší, protože z té výšky jsme odhalili zpevněnou cestu, která vedla poměrně vysoko, takže dvě třetiny trasy jsme zpátky pochodovali celkem pohodlně.
Závěrem bych řekl, že je škoda omezovat dovolené u moře na pouhé lenošení na pláži a nakupování suvenýrů, když jen při troše snahy a úsilí navíc lze zažít i něco, co koupit jednoduše nelze. A ten kostelík? Škoda, ale nakonec jsme i na něj koukali z výšky a shodli se, že to bylo nakonec dobře, když nás k němu nepustili. Takový výlet by bezpochyby zapadl hluboko v naší paměti, zatímco tohle okořeněné dobývání jen tak nezapomeneme.
