Článek
Krásné kombinační akce, při nichž jde míč jde přesně od hráče na hráče, úspěšné kličky, vše je v rychlém pohybu, jen za první tři minuty hry tři střely, ze sportovců čiší čirá energie a radost. Rozhodčí ani není třeba, protože všichni chtějí prostě jen hrát a skórovat, a navíc své řemeslo ovládají, takže jim balón nikam neutíká a neodskakuje, úplná óda na kolektivní sport.
Hádáte, o jaký míčový sport vlastně jde? Třeba o házenou? Nebo o zápas špičkových reprezentačních mužstev? Případně si myslíte, že jde o úryvek z legendární knihy Eduarda Basse Klabzubova jedenáctka? Nikoli. To jsme jen s rodinou navštívili běžný zápas slovinské fotbalové ligy mezi místní NK Olimpija Ljubljana a NK Nafta. Víceméně náhodou, protože jsme do slovinského hlavního města přijeli navštívit příbuzného. Syn ale zjistil, že se v pátek večer nedaleko místa našeho ubytování hraje ligový fotbalový zápas, a tak jsme vyrazili.
Proč nastavovat, kdy se pořád hraje
Návštěvnost nijak oslnivá, ale atmosféra díky kotli slušná
Stadión nazvaný Stožice nebyl problém najít, vstupenky jsme bez problémů koupili těsně před zápasem v pokladně na místě a zaplatili kartou. Všude čisto, pořádek a spousta prostoru, a to včetně toalet. Znám prostředí řady českých prvoligových stadionů, takže vím, že tohle všude bohužel není.
Ale pojďme k tomu hlavnímu. V prvním poločase sudí nenastavil ani vteřinu, protože se pořád maximálně a se zápalem hrálo. Nemohu si vzpomenout, kdy nějaké naše ligové mužstvo rozehraje od branky do tří vteřin poté, co míč po střele těsně mimo bránu opustí hřiště.
Hra strhujícím způsobem pokračovala i po přestávce. Šancí bylo stále dost, tempo hry neuvadalo, jen chybělo koření – góly. „To je paráda, jen doufám, že to neskončí výsledkem nula nula,“ pronesu. „Kdyby to tak skončilo, tak to bude nejlepší zápas 0:0, který jsem kdy viděl,“ reaguje syn. Šlo jen souhlasit.
Gól jsme ovšem viděli. V 79. minutě konečně výtečného gólmana hostujícího mužstva překonal přízemní střelou domácí útočník s číslem 99 na zádech Antonio Marin, a tak jsme si zakřičeli s fanoušky góóól, a nakonec společně oslavili těsné vítězství zelenobílých.
3P a kuřáci
Jistě, skvrny na kráse by se našly. Velký a plně zastřešený stadión z roku 2010 pro 16 000 sedících diváků byl takřka prázdný, protože diváků přišlo podobně tolik, kolik chodí běžně třeba na pražskou Julisku, tedy minimum. Diváci na tribuně v poklidu pokuřovali. Občerstvení bylo výhradně ve stylu třech P – párek, pivo a popcorn.
Ale pokud má někdo rád útočný, technický a dynamický fotbal, a ne taktizování, odkopávání a zdržování, tak si přijde na své. Takže když někdy budete v Lublani a fandíte fotbalu, berte to jako dobrý tip. A mimochodem - podle místních zdrojů hraje teď ještě lepší fotbal NK Maribor nebo NK Cejle.
Stadión, ležící na kraji Lublaně, je zapuštěný v zemi
Zdroje: https://nkolimpija.si/en/club/stadium/
