Článek
Svitavy a Mohelnice
Další města, která jsme navštívili nám pomohly vypilovat si dojem z toho, jaká je společenská situace ohledně českého evropanství, podpory Ukrajiny a podobně. A náš dojem se posunul pozitivním směrem.
Ve Svitavách jsme sice narazili na skupinku agresivních výrostků, kteří dávali najevo svou nenávist vůči Ukrajincům a o které se posléze zajímala policie, ale o nějakou programovou skupinu naší dezinformační scény zřejmě nešlo.
Navíc, jak již bylo řečeno, byli jsme v dobré péči místní i městské policie.
A v Mohelnici už to nebylo potřeba. Tam už jsme na žádný „organizovaný odpor“ nenarazili.
A teď pozitivní dojmy. Většina českých a moravských měst má v centru malebné náměstíčko, kde jsou kavárny, cukrárny, kebaby a vietnamské obchody a asijské restaurace. Jsme opravdu hezká země, nejen co se týče přírodních krás, ale máme i hezká města a obce. Čím více člověk jezdí po Česku, tím více si to uvědomuje. A čím je starší, tím více vidí, jak se centra městeček oživují a vzmáhají v evropském stylu.
Na zlé, frustrované , zklamané nebo agresivní lidi narazíte vždycky a všude, ale o to větší máte radost, když vidíte, že optimistických, pozitivních lidí, kteří věří v nutnost evropské integrace a v nutnost vítězství Ukrajiny nad Ruskem a zároveň soucítí s Ukrajinci je stále hodně a stále převažují nad těmi druhými.
Ve Svitavách jsme se setkali na našem stánku i s několika učiteli. Jedná paní učitelka přišla dokonce i s celou třídou. Žáci byli chvilku trochu otrávení, když jim „boomeři“ nabízeli EU, ale později, když jsme si jich přestali všímat, naše plakáty s informacemi je přece jen zaujaly.
V Mohelnici nás navštívil třeba místní zemědělec, který měl na svém traktoru nalepenou českou a ukrajinskou vlaječku.
Když jsme stáli v Mohelnici na náměstí, objevil se tam nečekaně vojenský nákladní automobil a nějací lidé v cyklistických dresech si k němu chodili pro batohy. Vrtalo nám hlavou, co znamená tohle spojenectví cyklistů a armády. Až se od této skupiny oddělil jeden pán, kterého zaujal náš stánek. Byl to Slovák, který doufal, že u nás může podepsat petici „proti těm ruským kokotům“. Když jsme ho informovali, že máme petici za silnou Evropu, neváhal ani vteřinu.
Vysvětlil nám, že oni cyklisté se účastní vzpomínkové jízdy na československé stíhače z druhé světové války.
A tak se vzpomínková akce na slavnou minulost setkala s akcí zaměřenou na lepší budoucnost.
Mnoho lidí, kteří nám naší petici podepsali nebo si vzali evropská odznáček či něco jiného dávali najevo, jak jsou rádi, že taková akce, takový stánek do jejich města zavítal.
To je přesně ten důvod, proč tyto akce děláme. Proč jezdíme z Prahy po Česku.
Je nutno se ještě zmínit o našich místních spojkách, které nám naše akce pomáhají zařídit na místě. Jsou to většinou lidé z místních stran (letos to je téměř výlučně STAN a VOLT), z Milionu chvilek nebo prostě soukromé osoby, kterým se naše akce líbí a chtějí nás pozvat do svého město.
Bez nich by nic takového nebylo možné. To jsou ti praví Evropané v Česku.
Sokolov
Z organizačních důvodů jsme posléze zamířili na druhou stranu republiky, do Sokolova. Upřímně řešeno z návštěvy Sokolova s naším „evropským cirkusem“ jsme měli poněkud obavy a místní organizátoři nás rovněž žádali, abychom zvolili nejméně konfliktní variantu stánku bez eura, petic a Ukrajiny.
Možná i díky tomu se nakonec Sokolov ukázal jako město, kde nás veřejnost přijala nejvřeleji. Popovídali jsme si s lidmi, kteří by se s námi jinak možná ani nebavili. A ověřili jsme si, že samotná EU téměř nikomu nevadí, pokud se neobjeví spouštěče emocí, které nám připravili dezinformátoři a ruská propaganda: euro, Ukrajina nebo třeba Green Deal.
Je naprosto evidentní, že teď musí být ve veřejné debatě řečeno zda jsme schopni akceptovat evropské hodnoty a evropskou politiku. Nikoliv řešit samotnou existenci EU.
A to je pokrok.
